Josef Jehlička ze Skřenovic nebo Fr. Hiß. Jindy jsou jen začáteční písmena jména skladatelova.

Mezi nejstarší tisky této sbírky písní náleží Píseň historická o sv. Matěji, apoštolu Páně, vytištěná pražským knihtiskařem Danielem Michálkem roku 1678. Z jeho knihtiskárny jsou též Písničky ranní, nové pobožné, každému člověku křesťanskému ku potěšení v nově nyní na světlo vydané a vytištěné. Jest možno, že některé tisky nedatované jsou stejně staré s těmito tisky pražskými nebo ještě starší. Litomyšlský výtisk Písně k svaté panně a mučedlníci Kateřině (řadové číslo mé sbírky 538) jest sice označen rokem 1586, ale to jest zřejmé chyba tisková, neboť tuto píseň vytiskl A. Augusta v Litomyšli.

Velmi značné množství písní jest v mé sbírce z 18. věku a pak z prvé polovice 19. věku.

Z toho, co jsem dosud zde napsal o jarmareční a poutové písni světské i nábožné, vysvítá veliká důležitost soustavného sběru, třídění a rozboru této rozsáhlé látky o celé oblasti sídel našeho národa. Nutno velice litovati, že nezapočalo se s touto prací hned za příprav k národopisné výstavě českoslovanské a nevyužilo se k tomu odborového zřízení výstavního, jak jsem se svým otcem byl hned tehdy navrhoval a jak s námi všechny odbory souhlasily. Co se mohlo vykonati za uplynulých od té doby 35 let! Co důležité látky zaniklo za tu dobu nenahraditelné právě pro studium lidového podání a vzdělanostního vývoje našeho lidu! Co horlivých spolupracovníků z bývalých výstavních odborů a jaké množství starých pamětníků již za těch 35 let zemřelo! Nezbývá, než počíti aspoň hned nyní.

Nesmírně důležité jest právě studium našeho lidového podání v celém svém rozsahu a tu zase zvláště zjištění, zkoumání a hodnocení styků velmi složitých a spletitých i všelikých vlivů, jež pronikaly právě v tomto oboru a především v lidové písni do Čech z Moravy, ba i ze Slezska a Kladska i ze Slovenska a naopak.

Tyto styky a vlivy vzájemné usnadňovala právě značně návštěva výročních trhů a ještě pronikavěji návštěva poutů a nákup písní při takových schůzkách poutníků, přišlých mnohdy z krajin velmi vzdálených, nebo zase přívoz takových tisků jarmareční literatury ze vzdálených tiskáren do různých krajin našich.

Málo jest si všímáno dosud vlivu, jejž mělo vojančení na šíření a míšení lidového podání různých našich krajin, zejména písní. Vojančící chasa ráda zpívala, jedni vojáci od druhých se učili písním, také někteří si zapisovali je i všeliká vypravování zábavná, pověsti, pohádky o sv. Petrovi a vojácích a jiné. Mám takový zápisník, jejž si v 18. věku sepisoval voják Matěj Homolka z Jeníkova, jenž si v něm datoval jednotlivé písně. Psal jsem o tomto zajímavém zápisníku v Časopise Společnosti přátel starožitností českých. Nelze tu přehlédnouti zimní uby-