str. 23
označené „H a b á n s k á" a „Stupavská" keramika. Že do habánské majoliky se dostaly některé určitě vyškovské věci jako na př. džbán z r, 1865, o němž dle katalogu vyškovské keramiky (str. 35 č. 56 vyobr. tab, XXV. a XXVI.) zjištěno, že vyroben byl od Ignáce Richtra ve Vyškově, pokládám za nedopatření. Proč však do téže skříně zařazeny tři padělky dle mís z vyškovského musea (dvě mísy s datem 1685 a jedna 1721) nelze pochopiti. Mělo-li obecenstvu býti znázorněno, jak vypadají padělky, měly býti jako padělky označeny, nebof takto může obecenstvo mylně je pokládat! za pravé. Totéž platí o padělku z r.' 1687 ze skříně označené nápisem „Bučovická fayence". Místo habánská majolika pro 17. století jest lépe užívati terminu majolika ze století 17., nebof není všecka majolika s renais-sanční květinovou ozdobou habánská. Těžko také pochopiti, které nádoby byly označeny jako stupavské, nebof ony baňaté slovácké nádoby, které jsou ve skříni, sotva lze pokládali za stupavské. Stupava má dosti určitý ráz dvojího druhu majoliky. Jednak jsou to nádoby, velmi často vyššího a štíhlého tvaru, zdobené figurální malbou svatých v bohatém květinovém věnci, skládajícím se z drobných kvítků do podrobností propracovaných, jednak jest to tak zv. majolika červená s přírodními květy, osobami i scénami lidovými, a vyznačuje se též jemným propracováním detailů, štíhlostí listů a užíváním často černé barvy místo manganově hnědé. V obou případech ukazuje Stupava, že jest vlivem Holiče v souvislosti se vlivy fayencí západoevropských, hlavně francouzských a že jest vzdálena naivně primitivního a archaického směru, souvisejícího s původní habánskou majolikou, který vyznačuje spíše východoslováckou majoliku. Stupavským nádobám nejblíže jest džbán s jezdcem na kohoutě (motiv pohádkový?), který sotva bude vyškovského původu. Jsou sice nádoby určitě bučovské z 19. století jako na př. džbán z Klobouckého musea se vročením 1854, zdobený obrazem svržení Jana Nepomuckého od Jana Peni(n)gra, které sice ukazují vliv Stupavy, ale jeví přece též značný rozdíl jak v odstínu barvy červené, která není tak jemně nanášena jako ve Stupave, tak také v celkovém propracování. Tato příbuznost nesmí však nás vésti k tomu, abychom věci čistě stupavské, po případě levárské zařazovali do Bučovic. Kromě toho obsahuje skříň s bučovickou majolikou velmi mnoho věcí, které jenom na základě odůvodnění obsaženého v katalogu bylo by lze do těchto skříní zařaditi (na př. džbán s jelenem s křížem, džbán z r. 1748, který je asi ze Ždánic a ).). Celkem ukazuje výstava jako všecky výstavy toho druhu, jak těžko dostati keramické předměty na výstavu, takže vypadla mnohem chuději, nežli na město Brno a jubilejní výstavu se dalo očekávati. Nicméně i přes vytčené vady, výstava předvedla obecenstvu zvláště pěkný obrázek rozmanité plastiky keramické od nej jemnějších prací vyšší keramiky až do lidových prací a ukazuje zřejmě, že lidové umění zvláště výtvarné není naprosto pro sebe uzavřený celek, nýbrž že souvisí s uměním vyšším a přizpůsobuje si jednotlivé jeho motivy svému duševnímu prostředí. Plastika ovšem omezovala se pouze na plastiku fayencovou a porculánovou. Avšak, když přivedena byla ku srovnání plastika kachlů, mohla býti též zastoupena samostatná plastika hrnčířská, která nebyla bez významu na Moravě. Josef Tvrdý.
@--------------
X. mezinárodní sjezd geografů v Římě, konaný ve dnech 27. března do 3. dubna 1913, neuspokojil snad nikoho z účastníků. Velmi nepříznivá kritika byla v ostré formě uveřejněna v německých odborných časopisech a správnost mnohých výtek uznal i přední geografický časopis vlašský „Rivista geogra-fica italiana". Hlavní vinu neslo pořadatelstvo sjezdu, které způsobilo, že sjezd již sezvaný na podzim r. 1911 byl odložen a posléze i ta okolnost, že ve velkém kongressu byli skuteční odborníci málo zastoupeni. Národopis byl spolu s anthro-pogeografií zařazen do sekce IV., jíž předsedali Vidal ía Blache, Chisholm a Ober-hummer. Program byl pro r. 1911 velmi dobrý, leč r. 1913 již značně zastaralý, takže ze 14 ohlášených přednášek jich odpadlo — 8, a to některé velmi zajímavé jako Renzova o matriarchátu, Siegrova o bádání salašním, Bíaruttiho o rozdělení rac z hlediska anthropologického a anthropogeografického. Zbývající materiál byl projednán ve dvou schůzích. V první vykládal Knof f (z Kristiánie) o způsobech,, jak zjistiti počet obyvatelstva, kde není žádných soupisu. Z přednášky a z diskuse po ní zahájené bylo však zřejmo, že method, zabezpečujících alespoň poněkud spolehlivý výsledek, postrádáme, jakmile jich má býti použito na rozsáhlejším území. Větší polemiku vzbudila v druhé schůzi přednášku B i e r m a n-nova (z Lausanne) o vlivu geografických podmínek na kulturu. Proti Bierman-novu pojetí, které chce geografickým podmínkám přiřknouti vliv největší, ba skoro
|
|
