hrdinově, jak, zdědiv po zvířecím otci nebo matce obrovskou sílu, našel si statné soudruhy, přemohl démona, jenž je v osamělém domě znepokojoval, a pronásleduje ho po krvavé stopě, přišel až do zmíněné říše podzemní. Varianta В vypráví hned o nočních přepadech démonových, jimž marně brání starší synové královi, až konečně nejmladší a zneuznávaný ho přemůže a po krvavé stopě až do podzemní říše pronásleduje. Varianta С začíná osudy panen, jež byly démonem uneseny a jichž otec vybízí odměnami к pátrání po nich- Hrdina se svými soudruhy vydá se na cestu, jsou znepokojováni v osamělém domě démonem, atd. jako ve variantě A. Rozbor Panzerův je velmi podrobný a zajímavý zejména ukázkami nejrůznějších obměn základních motivů. Analysována je tu celkem 221 pohádka ze čtyř dílů světa, z nich 46 slovanských a mezi těmito 7 českých: A. Waldau, Böhmisches Märchenbuch, Prab.a 1860, str. 346 а 567 (dle Boženy Němcové); J. Wenzig, Westslavischer Märchenschatz, Lipsko 1857, str. 124 (dle Kukly); B. M. Kulda, Moravské národní pohádky, Praha 1874, L, 290; Český hd, V. 80, VI. 197 (č. 12.) a 597. Ukázav ještě, že tento typ pohádky je prastarý — dá se snad stopovati až do pravěku indoirápského — obrací se pak Panzer v druhé polovici knihy к pověsti o Beowulfovi a po pěkném přehledu dosavadních pokusů o její výklad vyslovuje svou thesi: že pověst o Beowulfově boji s Grendlem je jen pohádka o synu medvědím, přeměněná uměním sco-povým v hrdinskou pověst. Důkaz toho je zcela zdařilý a mnohé drobné motivy pověsti o Beowulfovi dostávají teprve srovnáním s pohádkou náležité osvětlení. Po leckteré své stránce jsou ovšem značné rozdíly, ale ty zase poskytují vhodnou příležitost vyložiti, jak liší se pohádka jako literární útvar od hrdinské pověsti (o slohu pohádky a pověsti pojednal Panzer již dříve velmi pěkně v přednášce Märchen, Sage und Dichtung, Mnichov 1905). Zápasem s Grendlem a jeho matkou není však pověst o Beowulfovi ještě vyčerpána a proto pojednává Panzer stručně — ve srovnání s první částí příliš stručně — o pověstech o bojích s draky a konstatuje, že v líčení Beowulfova boje s drakem smíšen jet. zv. Thortypus (drak, pustošící zem, napaden a usmrcen je hrdinou, který vítězství své však zaplatí smrtí) a Fafnirtypus (pověsti o draku, střežícím poklad) těchto pověstí. Tím je skončen vlastní látkový rozbor pověsti q Beowulfovi a Panzer přistupuje к řešení problému druhého: kde změnila se původní pohádka o synu medvědím v hrdinskou pověst o Beowulfovi a.kde spojila se s pověstí o tragickém boji s drakem v námět hrdinského eposu? Při otázce této originální methoda Panzerova sellrává: víme-li, že pověst o Beowulfovi úzce souvisí s pohádkou, není nám spomoženo v ničem, ba naopak úloha naše je stížena prokázanou světovostí zkoumaného typu pohádkového. Nezbývá než prostým srovnáváním stalých pověstí hledati pověsti příbuzné a tak dohadovati se positivních dějin pověsti o Beowulfovi. Tím způsobem postupuje i Panzer a dospívá rozborem čtyř severských a jedné irské pověsti к těmto výsledkům:

Pohádka o synu .medvědím a pověst o tragickém boji s drakem byly změněny v hrdinskou pověst tím, že scop nějaký je učinil námětem své básně. Stalo se tak (asi nejprve v Gautsku, jistě však také) v Dánsku a to asi několikrát. Tato báseň byla základem skandinávských pověstí o Boďvarru Bjarkim a, byvši přenesena do Anglie, také anglosaského eposu o Beowulfovi, jež nepovstalo ovšem pouhým překladem, nýbrž volným zpracováním- .. .

Výklady tyto, jež značně se blíží názorům Sarrazinovým (viz recensentovy Dějiny lit. anglické L, str. 31), obsahují vedle bystrých poznámek také mnoho důkazů, jež nepřesvědčují, a tak znamená sice první část Panze-