str. 60
byly sněženy. Hostině té říkalo se též »sousedské«, protože při ní sousedé a sousedky se bavívali.*)
Ve štvrtek (na Slovácku) to chlapci až od Božího rána chodili po dědině a zapentleného barana nosili. Ten byl uvázaný na pérací (kde se pere) stolici. A lo tak až do večera chodili. Večír ho zabili a byla trachta. Prvej to bývalo ešče ináč: Dyž s baranem došli k hospodě, tož mu sťali kosířem hlavu. Ale potem sa to nesmělo dělat! A včil tiž řeknu néni nic, včil je všecko potichu, jak by ani pacholků a dívek ani nebylo. Za chvílu bude celý svět mrtvý . . .**)
V Záhoří***) v »hody« se stínal »beran«. Chasa si společně koupila beránka a vychovala; v úlerý hodové přivázali ho chlapci na dřevěnou stolici, děvčata ho openllila a na hlavu mu přivázala věnec. Pak ho nesli slavně před hospodu, položili na zem stolici, děvčata učinila veliký kruh a chlapci tancovali či poskakovali okolo berana, každý v rukou dřevěný meč třímaje a jeden ocelový. Též palice a kosíř mívali. Oháněli se za zvuků hudby mečem, až náhle uťal stárek beranovi hlavu. Cbybil-li se, hanbou utekl. Pak se šlo do hospody k tanci; beran se upekl a vystrojila se hostina pro všecky. Naše vyobrazení na str. 61. znázorňuje stínání beránka na hody. Účastníci jsou z okolí Dřevohostic u Přerova, Zá-horáci, haluz Hanáků na patě Valašska.
Před dávnými časy zakoupila tu chasa každoročně tučného berana,, před hody na podzim čisiě ho umyli a děvčata okrášlila pentlemi a kvítím. Odpoledne v hody přivázali ho chlapci čisté odění tchořovicemi, frydkami, pachatými košilemi, zlatými nohavicemi, bílými punčochami a nohy v lesklých lýtkovieích na nosítka a pak nesli ho dědinou na louku. Děvčata ustrojená červenými šátky, pod krkem široký obojek vyžehlený, na rukávech pentličky, v harasových sukních, hedvábných fěrtochách, bílých punčochách a nízkých lesklých střevíčkách. I staří se přišli podívat. Na louce se beran postavil, hudba hrála a devětkrát se zatančilo kolem nosítek. Po deváté stárek chase ostrým kosířem jednou ranou uťal beranovi hlavu. Kdyby se mu to nezdařilo, byl sesazen a složil velikou pokutu. Pak se beran upekl a večer si udělala chasa společnou hostinu.
Na Valašsku ve čtvrtek po hodech dalo se stínání berana, jenž ověnčený položen na lavici naproti hospodě a jemuž dovedný šohaj kosířem jednou ranou hlavu usekl. V městech stínali ho zpravidla řezníci. Byla to největší podívaná a nejhlučnější zábava mládeže dospělé. Místo berana stínali někde kohouta nebo mlátili cepem kačera, někde kromě toho svrho-vali s kostelní věže i černého kozla (jako na Vsetíně). Obyčeje tyto však, stavše se hnusnými naší době, právem se odstranily.+)
*) Náš lid. V Olomouci 1893, str. 45. **) J. Klvaňa, Český Lid VIII. 1899, str. 113.
***) Viz Dr. Fr. Přikryl, Záhorská Kronika I.—III.; C. Zíbrt, Český Lid XVII. 1908, str. 338. Vyobrazení viz tamtéž str. 337. Za laskavé zapůjčení obrázku dukuji vzácnému příteli vdp. Drovi Františkovi Přikrylovi, faráři v Týně u Liprnka na Moravě.
+) Václavek Mat., Moravské Valašsko 1894, str. 92.