požíral hlávky, zelí a osení — to špás celý, zákaz přísný mu hned dali, že neposlech', pryč ho hnali, tu utíkal pryč do neznámého kraje, tam kde obilí po Martině zraje. Na cestě strašný skutek vykonal a to takový, že kominíka potrkal. A pak tu když do toho kraje přišel, všecek lid mu naproti vyšel, byli to tamějšího kraje samí sedláei, řeknuli slovem samí dobráci, zimou celí ukrčení nebyli asi nic větší než u nás skotáci. Bylo jich na sta, na tisíce, on však se jich nebál sice, svýma dvouma rohy potlouk lid ubohý. A když je všecky pomlátil, tu se k jednomu mlejnu obrátil, bylo to tuším kdesi za Jelínkem v Americe, tu jak by plesk či po jedné facce, skočil oknem do mlejnice a sežral tam celý hektolitr pšenice. Mlynář Macek šel mlejn spravovati, hned začal chasu volati: chaso, chaso, pojďte ke mně, máme zloděje ve svém mlejně. Jak rychle mlynář zloděje uhlídal, do křiku na tovaryše se dal a tu křičel na Matěje: pojď, pomož mě chytnout zloděje, zloděj však ho uviděl, nic se za to nestyděl, tu mlynáře hned se jal, otevřel hubu, popadl ho za oba dva boky. Pšenice se nažral, na mlynáři si zlost vylil, jiného neměl, aby si co vzal, na štěstí se ještě do lednice podíval a tam vodní kolo do zubu si vzal a utíkal s ním s ním jakoby nic čtyry míle do Prčic. Muzikanti vivat! Pak tam odtud chodil bludně až na pasekách v hospodě, tu vkročil rychle do světnice, kdež tam bylo hostů více a to samých darebáků, který milujou čisterku, napil on se s nima až moc, tak že tam musel zůstat na noc. Ráno celý omámený a v ouzkosti postavený pustil on se na cestu k jednomu neznámému městu, bylo to na podiv, že ho až tam ďas zanes, že on až na kutiny vlez; a tu párky, co od muziky chodívaly, ani ty před ním pokoj nemívaly, s pánem šockem do pračky se dal a tak ho silně potrkal, že musel v zadu .zůstati a se smutně dívati, jak beran pán si s jebo Helenkou vykračoval sám. V Litomyšle spáchal hrozný skutek, zapálil tam rybník a dříve nežli útek, pochytal z něj ryby a v potoce je utopil, aby svou zlost na jiném si ukrotil. Od Litomyšle pospíchal k korouvecké pasece, tam potkal žida Benjamina, ten vzal před ním hned nohy na ramena, beran však měl již pohotově plán a parma skoky byl žid dohnán, podběhnul mu mezi nohy, že ten žid ubohý octnul se beranovi na zádech a uprašoval s ním,' až se židu tajil dech. Všude své hanebné řemeslo provozoval. Takto řádil divoce až do vsi Chlupatice. Tu jej zasáhla ruka spravedlnosti a uďála mu konec jeho radosti. Jednou když musel se před lidmi schovati již a vynašel si za svou skrýš za vsí opuštěnou chýž, odkud dál výlety do zahrad a s;idů, až čert nastrčil starou babu, by jeho skrýš odkryla, jenž ji spíš kryla mohyla.

Když jednou chtěla se před bouřkou schovati, uslyšela rohatou nestvůru s ohnivýma očima v tmavém koutě zlostně dupati, i počala hned strachem koktati: chval tebe každý duch, v tom beran do baby žuch, kteráž hnedle do vsi běžela a cestou hrozně ječela, že právě lucipera viděla. Rychtář té obce se toho tak tuze lek, že sebou zrovna o zem sek a v roztržitosti místo svou dýmku zapaloval si u boty holínku. Tu nastal ve vsi veliký shon, neb se zvonilo na velký zvon a ve čtvrt hodině táhla již celá armáda na ubohého berana, ozbrojena až po bradu.