Hudba zahraje kousek a auditor čte ortel smrti. Po přečtení řekne: »Nyní, Turci, jest vaší povinností, abyste prokázali skutky vaší počestnosti, přiveďte nám toho, jenž meč v ruce má, aE oti v této chvíli naši radost dokoná.«

Turci jedou pro kata. Když přijedou do řady, řekne auditor: »Sólo, sólo, rozstupte se v kolo, a teď, mistře popravní, seber se dohromady, vykonej řádně povinnost svou a ukaž nám na palaši beraní hlavu setnutou.«

Po malém pomlčení praví zase: »Po vůli pana kata ať jest na jednu ránu beránku hlava sťata.«

Tu jede aditant k doktoru, který někde stranou sedí a píše a když přijede aditant zpět do kola, řekne: »Žádám, aby tomuto beránkovi byl dán pardon, pardon, pardon.«

Auditor odpoví: »My žádný pardon nemáme, ani ho tomuto beránkovi nedáme.« To se opakuje třikrát. (Nepovolil-li úřad berana setnouti, řekne se totéž dvakrát, potřetí však: »Na přímluvu tohoto kolegy tomuto beránkovi pardon se udělí.«)

Pak auditor vezme dvoulitr piva a připijí: 1. Na zdraví našeho pana jenerála. 2. Na zdraví našeho pana kata. 3. Na zdraví našeho pana hostinského. 4. Na zdraví těm panenkám, které budou s námi veselé posvícení užívat. 5. Na zdraví našeho spolku. 6. Na zdraví těm páriům sousedům, s jichžto povolením zde tento výkon odbýváme. 7. A vy, páni muzikanti, na vaše zdraví.

Polom kat připíjí: 1. Na zdraví pana auditora. 2. Na zdraví těm panenkám, které berana i májku přistrojily. 3. Na zdraví našich pánů muzikantů, aby pákně liráli a pobízet se nenechali.

Tu sleze kat s koně, obejde třikrát okolo berana, vždy měří a po třetí setne s pomocí židů; jeden vzadu a druhý za rohy zvíře táhnou; pak vezme kat hlavu sfatou na šavli*) a za hluku jedou do hospody, kde nastane veselý rej. Prvně jsou sóla: kat s katovkou, pak jenerál, auditor a pak druzí kdokoli; v jednom kousku jich kolik přetančí sólo, načež tančí všichni tanečníci. Beran se připraví, upeče a připravený se dá na stůl a spolek posadí děvčata za stůl. Auditor praví:

»S vaší pomocí jsme tuto zábavu skončili a proto jezte a pité dosti, až vám bude zbejvat malý drobek kosti.« Děvčata dají obyčejně po 1, některé i 2 zl. a více. Po večeři je veselá taneční zábava.

Příští neděli, o »mladém« posvícení, se kácí májka a ve dražbě se prodá. Nežli se májka zkácí, několik párů ze spolku okolo ní tančí. Jeden uváže navrchu provazy, pak se podřeže a svalí. Vršek se uřízne a někdo ho uprostřed sálu drží nebo ho dají do nějakého špalku a nějakou dobu se kolem tančí, načež se odstraní. Nezbudou-li peníze od pondělka, vydržují si tentokrát muziku »děvčata«; pořadatelé neplatí, jen druzí.