Asi okolo r. 1848 konalo so stínání berana na Poličsku souhlasným způsobem:*) »Družba« od chasy k tomu zvolený sbíral od účastníků ještě před hody peníze (po 40—50 kr.). Z toho koupil se parádní beran bílý (asi za 8 zl.). Musel míti pěkně točené rohy. V pondělí o hodech (císařské posvícení) všecka chasa, co jí ve vsi bylo, se ozdobně oblékla, kdo za mládence, kdo za kominíka neb dráteníka, kdo za děuče. Všickni vsedli na koně osedlané, ozdobené, zapletené, tak že jízdních bývalo 20—40. Shromáždili se u rychty (hospody). Od rychty jela chasa s hudbou k tomu číslu, ve kterém byl beran. Za jízdní chasou pro větší zábavu jel vůz, v němž byly zapraženy krávy. Za vůz uvázán trakař, na němž jel v košatině »kazatel«, trochu po kněžsku přistrojený. Vyzdobeného berana vedli dva mladší chasníci na pentlích na místo popravní. Za beranem še »žid«, maje střepy v pytli na zádech: odháněl děti, aby nešli ke koním.

U kazatelny se provaz, na kterém byl uvázán trakař, přeřízl a kazatel se z košatiny vyvalil. Povstav, vystoupil na kazatelnu, vyčítal beranu všecky jeho hříchy, komu uškodil v sadě, komu na obilí atd. a vyřkl jeho »ortel« smrti.

Chasa utvořila kruh, v němž nacházel se beran a družba. Družba objížděl na koni v kruhu do kola. Když měl družba berana stíti, postavil se koni na záda, vzal lácaly do ruky a dal si podati kalíšek s kořalkou. Když kořalku vypil, vyhodil skleničku do výše. V té chvíli, co se všickni pozorně dívali, kam sklenička dopadne a před ní se uhýbali, aby jim nepadla na hlavu, seskočil družba hbitě s koně, hodil lácaly přiskočivšímu chasníku a v tu ránu sťal beranu hlavu.

Uťatou hlavu napíchl družba (také »kat« zvaný) na šavli a usednuv opět na kůň, vedl průvod zpět k rychtě. V rychtě potancoval družba napřed solo. Mezitím řezník berana sďál a chasníci se svými holkami posadili se za stůl. Holky dávaly na talíř peníze (po 50 kr., 1 zl.). Pak se užívalo obecné veselí. Písní ani zvláštních obřadních říkadel při tom nebylo. (Z Korouhve u Poličky.)

Jar. V. Sejnoha ze zkušenosti líčí, jak stínali o posvícení beránka v okolí Poličky. Všechna mládež shromáždí se na »návsi« v pestrých krojích, a to mladíci a dívky koňmo. Celá tato jízdecká družina dá se na znamení na pochod. Rozumí se, že napřed kráčí nevyhnutelná banda sumářů, za jízdeckou družinou pak hrne se ostatní mladé i staré obecenstvo. Celý dav spěje ku prostranné louce.

Tam přichází jí v ústrety červeně oděný kat a taktéž přioděná jeho manželka. »Kat« ozbrojen jest ostrou, ohnutou šavlí. Na to přijde družička v bělostných šatečkách a prosí zástup o milost Rozumí se samo sebou, že zástup s úsměšky prosbu tu zamítne. Zarmoucená družička sedne na kůň a musí nyní do nejbližší obce prosit o milost'. Pochodí tam ovšem také v neprospěch nešťastného berana.