Na svojom sa nepoživi, najmilšíe mu cudzie nivy. I to bez práce cantalum chodí všade ad captatum; křdle dětí sebou vláčí, ktoré by mal vodit k práci. Onehdy — měna ni sviatku nebolo len vari piatku — vkradnul sa tíško zo dvora 7 izbu pána inspektora bez oznamu, velké křiky s piatimi začal mendíky. Pán inspektor v písmach sedel, čo mu za chrbtom, nevěděl; až na to hrozné divadlo pero mu z ruky vypadlo. »Cože to za kantácia? Co to za mendikaeia? Veď už královským rozkazom všetké malý přestat razom!« Tak hlas pána inspektora. Lež to nemyli kantora; len spieva, var svět ohluší. Pán, by neprišiel o uši, trstänicou hosta vita; ten, kde dveře, se nepýtá; lež na stolík rýchlo skočí, nohy v kalamáři zmočí, vyvrátí na písmo kl'aky a porobí háky baky. Trstänica preč ho honí, on kasňu s pohármi zvoní, kasňa vybúši z peci bok! Kantor má zas hotový skok, nie do dveří, do okna hen, — sklá zhrčaly; — a vtáfiik ten skočil sice do zahrady, lež tam boly teplé hrady a že má náhlivé skoky i tam vytrepal obloky.

A to len jedna nehoda; tisícraz tak za nim škoda, a osohu ani prášku. Vo dne túla s'bars po dášku a skór lež na zem padne mrak, tuhý sen zamkne jeho zrak; a to zdriemne po stojačky bez modlitby, prežehnačky; akžeby prišiel k dacomu? Na a keď aj vynde z domu a niečo predsa vydudle, staví sa mu všetko v hrdle. Ženatý je — ale cože ? Žene robit! nepomože; dětí křdel' žena chová a keď svačina hotová,

lepšie kúsky vyberie on, /

i z hrdla jim vydrapie von. Na vlastné ženiné oči s druhými sa pari, točí. A počujte tii prihodu! Na velikú ujmu, škodu krásných sliepok čtyry páry zvábil za sebou preč z fary, kuchařka mu v cestě stála, zdriapanú Ivár za to malá.

Nedávno kostoiníkovi viezl'i sme výplat snopový, hned za vozom klasy sekal, ni před bičom neutékal. Potom si zverboval brata, a jakosi popod vrata vliezli do vrstvi pomaly, — i frajerky si svolali; všetci mlátit! započali a hned' zrno do vriec brali. Na tom jim nebolo dosti, tam skákali od radosti, dodlávili vrstvu celu Kostelník len tvar kyselu smraštil; bo by ešfe štipec sám utržil, keď na skřipec u inspektora, farára nemohli dostat kazára.

Na návštěvu od susedov

dostal kteréhos' z kollegov,

ktorý celkom ticho vkročil.

Hned ti mu krev natočil,

nakmásal vlasov kúdele,

na vlastňom smetisku směle

vynadával do oplanov,

do kadeakých šklbanov;

len z púheho podozrenia,

že snad chce mu 1'úbiť žieňa.

Tým ublížil vašmu stavu.

jakby sudcom probil hlavu.

Na posměch sa ešte nosí:

v lete, v zimě chodí bosí,

k tomu, — len čujte! — ostrohy

vylepil na holé nohy.

Hnáty nahé, stehna kremä

v nohavkách čím zapät nemá.

A či to, prosím, v poriadku? —

s odpuštěním — ma na zad . . .

pero hrdé a trasavé

a hřeben holý na hlavě!

Kabát rozmanitej farby;

lež tým svět neklamal bárby,

bo mu nezakrývá špatu

a niet ani rukáva tu,

len stužky z laktov kostnatých

má po bokoch kostrbatých.