svátek* odpoledne několikrát si zatančili. Velký máj platil vdaným. Později ho chasníci prodali některému sedláku a společně ho propili.

»Druhý svátek«, t. j. v pondělí po Božím hodu sešla se pohůnská rada odpoledne v některém stavení, kde se oblékla. Král si vzal »ornát a čepici«. Ostatní korunu, která měla dole širší pás a napříč dva užší proužky se křížkem nahoře. To vše byjo z kůry smrkové a ozdobeno červenými medulkami. V rukou měli všichni kromě krále kordy z mladých stromků. Oběhla pohůnská rada několikrát obecní kovárnu se svým králem a šla k řece na »Moučku« ostrov. Král byl v prostřed řady. Jeden z po-hůnské rady prohlašoval třikráte: » Krále rale posekále, co se tobě stane, čepice ti do vodnice (vodice) spadne.« Srazil králi kordem čepici do vody, kamž si tento vhodil i ornát, a ostatní své kordy a koruny. Král vrhl so do vody pro své věci a ostatní také. Popadnuv své, utíkal král s ornátem a čepicí, aby ostatním unikl a schoval se- do žita. Překážel-li mu ornát i čepice, zahodil to a ostatní mu to přinesli. Nemohla-li pohůnská rada krále v žitě najíti, byla to čest pro tohoto. Odtud přísloví: »O letnicích má bejť žito tak veliký, aby se tam moh král schovat.« Bylo-li před letnicemi žilo malé, říkalo se: »O je, letos je ešté malý žito. Nebude se moct král schovat do žita.* Rovněž i děti se nesměly před letnicemi koupati. Zákaz zněl zcela jednoduše: »Eště se nesmíte koupat; eště se nekoupal král.* Po té šla pohůnská rada s králem do hospody. Uradili se tam, aby »sbirali pro sebe«. Kterým dali pěkné jméno a chválu, tam dostali hodně. Kterým udělili nepěkné, ti jim zavřeli. Král dostal nejvíce.

0 letnicích se chodívalo v Rájově též s »královnou«. Tři děvčata, z nichž jedno bylo královnou, která chodila bosá, byla pěkně » vystrojená*. Na hlavě mívaly věnečky z červených pentlí s »kordulí a herbábným* šátkem. Chodíce od domu k domu, prosily zpěvem: »Naše královna bosá chodí, sotva ty bílí nohy zvodí. Prosíme, žádáme, dejte tej naší chudej královně. Dyby naše králoraa měla otce, styděla by se jít za chodce (t. j. žebráka). Prosíme, žádáme, dejte tej naší chudej královně. Dyby naše královna měla máti, styděla by se jít žebrati.«

Ve vsi Roušíně na Krumlovsku v pondělí o letnicích odpoledne »koupával se král«.*) V den slavnosti král zvolený od pasáků v ornáte s korunou ze sloupané kůry smrkové, ale bez kordu a obuvi, veden byl ostatními k rybníku. Ornát měl ozdobený jetelovými medulkami (paličkami) a kvítím, zapíchaným do kůry. Když přišli k rybníku, jeden z průvodců přiskočil ke králi a shodil mu korunu do vody"volaje: ^Králova čepice, hup s ní do vodice!« Král nadzdvihnuv ornát vrhl se v něm do vody, aby vylovil korunu. Teprve když měl zase korunu na hlavě, směl z vody a běžeti na ono místo, kde měl svůj kord, jejž také musel si vzíti dříve, než někdo z průvodčích tam doběhl. Průvodčí královi totiž, jakmile král vyběhl z vody, »drnovali« ho, t. j. házeli po něm drny a hleděli ho chytiti,