Jak. jsme byli všeci pohromadě, jeden vzal »patěrky« a předmo-dloval se růžaněc, dívky předly a modlily se. Potom jsme zpívali k Panence Marii pěsničky a litanii. Stalo se mi a jiným, že jsme při růžanci spali. Matička honem vzaly vody do hrnka a »čueh, čuch«, kde jsme seděli. My skočili a říkali dál. Po modlení rozprávěli o starých věcech a špásech, ba někdo začal pěknou bajku, to se nám nechtělo spát. Pa-matám si, že pacholci děvčatům pazdeři střásali.

Když na některou šla dřímota, zpívala si:

Na Frydecku po přástkách hrávali na »krpee« a »kyjového«. Na »krpec« se hrálo takto: Všichni účastníci posedali na zemi do kola, držíce kolena vzhůru. Pod koleny obratně podávali si krpec, jejž měl hledati jeden mimo kolo stojící. Krpcem klepáno »buch, buch«, a honem dál podán, aby hledající byl v omyl uveden. Komu jej uchytil, tomu bylo vstáti a krpec hledati. Srv. hru českou kopýtko str. 28, škarbal str. 31.

»Kyjový« jest vlastně tanec. Súčastněných jest o jednu děvuchu méně než chlapců. Některý hoch stojí drže kyj v ruce, kdežto ostatní sem tam se procházejí. Najednou hoch kyjem udeří a vezme děvuchu do tance, za ním ostatní; komu se tanečnice nedostalo, ten vezme kyj a opakuje se předešlé.

Jak ukončily dívky přástvu, hotovaly si »mrviocha«, to jest společnou hostinu pro sebe a pacholky: snesly si másla, mouky, mléka, vajec, slanin i masa uzeného a z toho přichystaly tabelu. Někteří fojtové nepřáli těmto schůzkám, proto je rozháněli.

Ve skupině přástek (»přaza«) byly ukázky krojů z různých končin lužicko-srbských: pantáta v dlouhém režném kabátě a v pletených, velikých slaměných střevících je z dolnolužických Bíot, panímáma jest