Předchozí 0045 Následující
str. 38

kterou napřed. Již ji našla, zanotí ji a již přástevnice všecky ji pějí jako z jedněch úst. Sotva píseň dozpívána, již začíná jiná jinou, zpívají hodinu, dvě, a jakoby ještě ani nezačaly; písním nebylo by konce ani do rána. »Ale veď, ty stará,« přeruší hospodář zpěv, »robám vysychá v krku, běž jim pro poslinek.« A hospodyň přinese z komory okřín jablek »na poslinek«. Chutě dají se přástevnice do nich, a hovor se zatím rozproudí o tom i onom. Kterak tu nevykládati za vítanou novinku, jak nedávno toho tam a tam postrašilo. A hned se tu vybaví celá řada pohádek o strašidlech, kteréž, třeba stokrát již slyšeny, vždy milý a vzácný jsou a rády se opět a opět poslouchají. »Ale nechtě už těch strašidel,« připomene některá dívka trochu bojácná, »radši nám vy, stařenko Hozovi, vykládejte něco veselejšího.* A stařenka nedá se dlouho prositi, a vybírá z hojné své zásoby pohádku za pohádkou, kterou si kdo právě přeje a žádá. Děti na peci, jež slyšíce o strašidlech, hastrmanecb a diviženách až do zadního kouta byly zalezly, přilezou nyní na sám kraj peci a poslouchají ani nedutajíce. Viz vyobrazení č. 16.

Na přístky začalo se choditi na Hané po všech Svatých, na Zá-břežsku, kdež i mužští chodili, o sv. Václave. Odtud až do vánoc bývala »přístka pořádková«; chodilo se pořádkem grunt od gruntu. Jedna z přá-stevnic mívala »týden«: utírala a nastavovala světidla (posjety, dračky). Jakmile doma poklidily, přástevnice scházely se do gruntu, kde právě přístka byla, a pobyly tam až do půlnoci. Každá přinesla si »na poslinek<¦ chleba neb ovoce, čehož i domácí hospodyně přástevnicím poskytovala. Chasníci odkrmivše koně, přicházeli »na otřípačku*, otřípat pazdeří každý své dívce. Když vstoupily do jizby, děvčata pozvala jich, aby si posedali za stůl, jestliže ke kamnům zasedali, zazpívala jim:

Hanba vás, mládenci, haňba,

že ste nám obsedli kamna,

ešče haňbéši, Bože,

sedli byste nám na lože.

Nejprve rozproudil se veselý hovor, nastalo vzájemné škádlení slovy i zpěvem, jako:

Přaďte, přadte, přadulenky,

bude zítra mráz,

oběsíme šest mládenců

za jeden provaz.



Šest mládenců za půl jabka,

dvanást za celý,

jedno děvče za sto zlatech,

ešče laciný.

Potom střídal se zpěv s pohádkami, hádankami, a jinými rozmanitými zábavkami. Když »vysychalo v krku«, snědlo se kus chleba nebo jablko na poslinek, zapilo troškou kořalky, kterouž chasníci na přístky přinášeli, a zpívalo a vypravovalo se dále.


Předchozí   Následující