str. 33
Dý mně ho do roý ručičky,
Já tobě dám dvě hubičky.
Pustišli jé po potoce,
Nemáš koníčka na poskoce,
Musíš se za ném pustiti,
Dyby se's měl utopiti.
Můj potáček je zlaté,
Od mýho tatíčka daté.
Můj potáček malovaný,
Od maměnky darovaný,
Spadl s hrušek do podušek,
Spadl jako vtáček,
Dé mně můj potáček.
|
Nedává pak otřípač ten vřetena, leč ho políbí děva; nechce-li ho políbiti, tedy jí přijde políbiti ruce šohajovy nebo svícen, načež vřetena dostává. Jinde dává se šuhajovi poslinek. Nosívají chlapci děvčatům dary, zvláště krajánky, t. j. suchá jablka. Dary ty slují u Hanáků odvážky, ii Brumova jim dějí poslinek. Na ten obyčej vztahuje se tato píseň:
A ty milé Pospíšku,
Přindi ty k nám na přístku,
Skoro, skoro.
At je nám to na ty civky sporo.
Nekupuj mně ořechů,
Neměj ze mě posměchu!
Hoje, hoje,
Hoj, přemilý potěšení moje.
Nekupuj mně prstýnka,
Nesu malá pěstónka.
Hoje, hoje,
Hoj, přemilý potěšení moje
Kup mně radši střevíčky,
Na mý bílý nožičky,
Hoje, hoje,
Hoj, přemilý potěšení moje.
Kup mně radši šáteček, V každém rožku kvíteček. Hoje, hoje, Hoj, přemilý potěšení moje.
|
Na přístkách hrávají děvčata na hus. Omotá se kus koudele o dřevko (obyčejně o louč) a obrací se ten kus nad světidlem, při čemž to děvče, jež to činí (hus peče), říká: Peču, peču hus, přijde kmotra, dá mi kus. Když poněkud byla to obracovala, dí, že již hus upečena. I chodí nyní s tou husí okolo děvčat, trhá tu koudel a kousek každé dávajíc praví: Kus husi. Na to po malé chvilce opět chodí a sbírá ty kousky a dí: Z husi kosti, z husi kosti. Pozbíravši to chodí poznovu od děvy k děvě a táže se: Co to nosím? Každá děva musí jiný úd husi jmenovati na př. z husi drdol, z husi zobák atd. To všecko naposled vyhodí ven psovi, jak praví. Nyní vezme paličku, a šťourá či škrtá po zemi semotam říkajíc: Škrk sem, škrk tam, s kým jsi tu ten hus jedla? Neodchází dále, až jí ta děva, které se tak táže, milého svého potichu poví. Načež ona zaťuká na trám a praví: Já ťa zavěsím na holi v kabeli, aby všeď ludé o tobě věděli. Na to potom poví milého na hlas.
Chlapci vně stojící dávají sobě donášeti na ulici nebo do síně kužel děvy, kterou kdo zamiloval; ponejvíce hospodář ten, v jehož domě přístky se drží, službu tu zastoupá. To stává se jenom, aby se s děvou sejíti mohl; děva ta zajisté, jejíž kužel vynesen, sama proň jíti musí. Někdy ale synek, co sobě dal donésti kužel, uteče, provodiv smích z děvy té, jež ovšem se velmi za to stydí.
Hrávají děvy také na hrnec. Děva A. vzavši hrnec sedne pod stůl a do hrnce zpívá, an druhá děva B. sedící a s jinými přadoucí jí za
|
