původní, předhistorický. Nasvědčují tomu také painálky staročeské, kde jsou vyobrazeny ženy předoucí. Na př. Velislavova bible z věku XIII., chovaná v Lobkovické knihovně v Praze, a bible Pavla Severína z Kápí Hory r. 1529 znázorňují předoucí ženy bez kolovratu, jak sobláčelnu, uvázaného ozdobnou páskou na kužel i, »vrtají« (předou) vřetenem. Viz vyobr. na str. 3.

I potom ještě, kdy ve stol. XVI. zdokonalila se přástva vynálezem kolovratu, přeslice, udržovalo se »vrtání« vřetenem při předem lnu jako

kulturní přežitek stále mezi lidem, a udržuje se posavad na Chodsku. Přeslen býval na Chodsku nutným závažím vřetena a pomáhaje mu svou

Obr. 1. Přástevnice ve Velislavově bibli z věku XIII. (v Lobkovické knihovně v Praze).

Obr. 2. Přástevnice v bibli Severínově z r. 1529 v Starém Městě Pražském.

vahou ku poloze stálé, dělal z něho jakéhos užitečného vlka (jako je hračka dětská), jejž pradlena zavázavši na hořejší počátek příze v rukou roztočila a pak po světnici běhati nechávajíc a zase znova roztáčejíc, tak předla. Proto bylo třeba, aby byl přeslen těžký a aby byl hezky stejnoměrně jako vlk vykroužen. Nejobyčejnější přesleny (viz vyobrazení podle skutečnosti) byly z hlíny mačkány a vypalovány bez polévání, jiné ze skla se lily (č. 1. 2.), jiné byly porcelánové, polévané i malované (č. 7.). Nejvíce oblíbeny bývaly na Chodsku přesleny z tvrdého dřeva, zvláště červeného, švestkového, aby byly těžší a aby nepukaly, cínem je oblévali. Přesleny tyto bývaly často dárky zamilovaných hochů děvčatům na přást-káeh a bývaly mnohdy umělým dílem jejich rukou prostých, necvičených,