nebo hudebního nástroje, nebo kroje atd. nevydá tolik a nečiní toho dojmu, jako přesný obraz nebo plastické znázornění. Také dojmu dosáhne spíše umělec než badatel, zájem oba vzájemně budí pro krásné plody lidové. U nás na př. zásluhy Mánesovy nebo v novější době třebas Úprkový jest třeba náležitě oceniti.

Tak vyčerpali jsme hlavní obsah, jádro národopisu, totiž lidovědu. Vracíme se k ostatním vrstvám národa. Počímáme řemeslníky, z nichž mnozí tak úzce s lidem souvisí, že skorém k němu náležejí (kováři, mlynáři a j. v.), přecházíme k průmyslu vůbec, pak k životu městskému, tím i k ostatním stavům a vrstvám národa, k jeho kulturnímu a národnímu stavu a doplňujeme obraz jednotlivých stránek národa, jak jsme jej dle lidu nakreslili, po případě ukazujeme rozdíly a vykládáme příčiny jejich.

Načrtl jsem, ovšem jen v nejhlavnějších obrysech obsah našeho konečného díla. A již z kusého tohoto náčrtku vysvítá, jak obrovská práce se má ještě udělati. Jsou oddíly, kde se ještě ani na to nepomyslilo, aby se materiál sbíral (na př. psychická anthropologie). Jinak zase jsme tak šťastni, že máme pracovníky i organy, které o práci jejich se starají. Tak zejména Český lid se zasloužilým redaktorem svým dr. Č. Zíbr-tem a s družinou svých spolupracovníků t. zv. folklore úsilně sbírá i zpracovává, tak Společnost přátel starožitností českých i s časopisem svým nemalé má zásluhy o český národopis, právě jako Společnost Musea království českého, k níž nejnověji řadí se i Archaeologická kommisse České Akademie. Mimo to i řada spolků krajinských, společnosti venkovských museí, z nich zejména Vlastenecký Spolek musejní v Olomúci velice o národopis pečuje. Ale kdyby nás bylo sebe více, nezmůžeme veškeru práci, jež nás čeká, leda za mnoho let.

Konečný cíl je tedy veliké, propracované dílo. Dříve než se dá uskutečnit!, musí býti sebrán materiál a musí předcházeti speciální monografie. Speciální monografie snad budeme míti a dost při nynějším ruchu a zájmu. Kdo chce a má vlohy k tomu, aby psal odborně z oboru národopisu, příležitosti k vyškolení, poučení najde dosti, a doba k pracím podobným je příznivá. Hůře jest se sebráním materiálu. Jest to práce namáhavá, za kterou sběrateli nekyne věru ni zisk ni sláva. Jest tedy k ní potřeba jistého ideálního nadšení a vědomí, že koná se tím poctivá, užitečná práce pro národ. Při různosti a rozmanitosti látky jest třeba všude mnoho pilných rukou, leč pilné ty ruce sotva všude se najdou. Našlo by se snad i nadšení, ale nadšení jest jen tehdy trvalé, když sílí je vědomí, že cíl stojí za to. Toho dosíci možná jest jen p o-p u 1 a r i s o v á n í m slovem i tiskem skutečných již výsledků národopisných studií. Ovšem aby popularisování nebylo holou frásí, musí zde skutečně