Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 193

KROJE LIDU SLOVENSKÉHO V UHRÁCH.

@II@1@

Nejryzejší a nejrázovitější kroje lidu českoslovanského zachovaly se na Slovensku uherském, až proud civilisace i zde v některých krajích porušil částečně mravy i kroje. Lid slovenský ve své konservativnosti houževnatě přidržuje se zděděných tradic. Trenčanský lid putuje do dalekých krajin za nepatrným výdělkem a přece odívá se stále věrně po způsobu otců svých; a ta čiperná děvčátka jeho, když vracejí se v jeseni s těžce uspořenými několika groši domů, první jejich starostí jest, nakoupiti si bavlny nebo hedvábí, aby mohly ozdobiti roucha svá, ač dobře vědí, že v zimě dosti nouze je očekává.

Rozmanitost krojová na Slovensku uherském jest nesmírná, na který úkaz má lid také svá četná přísloví: »Čo vršok prejdeš, to iný kroj nájdeš« ; »Čo jedna dědina, inakšia novina«; »Čo jeden dom, inakšia obyčaj v ňom«; »Hor sa, chlapci, hor sa, kde sa ako nosá«, a podobně. Každá vesnice liší se jedna ode druhé. Tyto rozdíly jsou někde nepatrné, jevící se třebas jen v barvě šňůr a pentlí, ale někde jsou tak velké, že kroje dvou sousedních vesnic vykazují docela dva různé typy. (Srnie v Trenčíně a sousední Čachtice v. Nitre.) Některé kroje s malými odchylkami krojovými prostírají se po několika osadách, okresích, stolicích. (Zvolen a Novohrad, Liptov, Prešpurk.) V krojích ženských jeví se větší rozmanitost než v mužských. Mužští jedné i více stolic nosí jeden podobný kroj, kdežto ženské mění ho z okresu na okres, z vesnice na vesnici. Pestrost v krojích sahá tak dalece, že jedna a táž obec vykazuje značný počet rozdílných oděvů. Když na podzim shromažďuje se lid do chrámu Páně, kdy už vzduchem chlad provívá a zbožní lidé přicházejí jedni v úborech již zimních, jiní ještě v letních, jedni v smutku, jiní v radosti, starci a stařeny, ženáči a ženy, mládenci a panny i větší menší děti — naskytá se taková malebná směsice různých krojů, lišících se mezi sebou látkou, barvou, střihem, formou, vyšíváním i úpravou, že cizinec domnívati by se mohl, viděti zde shromážděné zástupce nejméně desíti krajů.

Toto množství krojů i rozmanitost jejich povstaly: postupným přirozeným vývinem, který zdokonaloval kroj potřebám, okolnostem a vkusu přiměřeně, účinkem domácí módy řízené vymýšlivostí jednotlivců, působením měšťanského a zemanského stavu, jenž lidu vzorem předcházel, ale jmenovitě pod vlivem zevním, totiž vlivem západoevropské i východní kultury, epochálních událostí dějinných a vlivem různých mód evropských. Činitelé tito nepůsobily na vývin a změnu kroje lidu slovenského všude stejnoměrně a současně. Do některého kouta cizí móda nevnikla, někde řádila víc, jinde méně aneb sporadicky a někde našla jen pozdě ozvěny, což vysvětluje některé svrchu zmíněné zjevy.

Severní hornaté a chudé kraje méně byly přístupny proudům kulturním než kraje jižní, rovinaté a tedy zámožnější. Proto nejzachovalejší, nejrázovitější kroje nutno hledati v severních hornatých zákoutích. Tu lid přidržel se konservativně zděděných krojů, zdobil se vyšivkami dle prastarých vzorů, sám novot nevymýšlel, aniž se pachtil za cizáctvím. Kroje ty jsou prastaré, jednoduché, vkusné i strojné, barvy převážně bílé, někde vesměs bílé. Kroje krajův jižních jsou nádherné látkou, pestré barvou, i nosí známky cizího vlivu. Kraje pak civilisačnímu ruchu velice vystavené (a takové jsou i na severu) ztratily v oděvu svém ráz národní a vzaly na se šat internacionální.

V jižních krajinách lid jsa, zámožný pořizuje si dnes za peníze skoro vše, co potřebuje ke svému oděvu a své ozdobě. Lid chudý na severu zhotovuje si podnes svůj oděv i všechen materiál k němu doma sám. Domácí výroba látek pak nesla s sebou, že kroje byly bílé, jen částečně tmavé (»buré« z černé vlny). V Púchovské dolině bylo do nedávna u žen potupou nositi barevné (»farbisté«) šaty. Jen to byla »gazdiná«, která si všechno plátno, sukno doma upředla, utkala, vyválela, vybělila, sešila, vyšila. O ženách dačolomských (Hont) se říká, když jdou na Dolňáky do roboty, že již letí bílé husy, neboť v letě je kroj jejich celý bílý. — Tak bylo kdysi na celém Slovensku. Dnes ovšem kupuje i ten chudý lid všechno, čeho na svůj oděv potřebuje, v krámě, a dostane to laciněji, než by si to mohl doma sám vyhotoviti.

V podstatě jsou všecky kroje slovenské stejné. Původní prastaré části -— ovšem s malými změnami — nalézají se všude, a kde jich není, vymizely jen nedávno (jako krpce, opasky v Prešpurské stolici).

Móda přicházející z venku nepůsobila všude a ne všude stejně; některé šatné kusy aneb úpravy jejich roznesla po celém Slovensku (party, mentieky, brucle, boty, čižmy, štíble), jiné ujaly se jen místy (krésle, tacle, mašle, lajblíky, rozličné druhy čepců, jupky, špencry, punčochy).

Někde zacházející části krojové nosí jen staré babky a dědkové, a to se jim mladí posmívají. Ale na celém Slovensku jest zvykem, že na výroční svátky lid obléká na sebe šaty staré módy, nejraději zděděné po předcích.


Předchozí   Následující