Výjevy z pražské velikonoční fidlovačky od umělce B. Knüpfera, ve vlnách mořských zahynulého.

S divným pocitem četli jsme koncem března 1911 v záplavě denních zpráv časopiseckých oznámeni: »Soudní řízení o zjištění smrti malíře B. Knüpfera. K žádosti p. Karla Knüpfera a jeho sestry Berty Zvelebilové jakožto sourozenců zavedl zemský soud v Praze řízení za účelem důkazů o smrti prof. Beneše Knüpfera, který v nocí ze dne 19. listopadu 1910 vrhl se na cestě do Ankony s lodě do moře a utonul. Ve vydané právě vyhlášce uvádí zemský soud ve stručné formě známé již podrobnosti tohoto tragického případu a činí vyzvání, aby se o malíři B. Kníipferovi (který jest soudně pokládán dosud za pohřešovaného, ježto jeho tělo nebylo z moře vyloveno) podaly zprávy buď soudu nebo opatrovníkovi pohřešovaného p. cis. radovi Karlu Dimmerovi na Smíchově do 1. července 1911. Nedojde-li do té doby žádných zpráv, bude akad. malíř prof. Beneš Knüpfer prohlášen soudně za mrtvého.«

Mistr professor Beneš Knüpfer, nedostižný umělec při zobrazení oživených vln mořských, jež mu při tragůckém skonu na dně mořském šelestily svou hrou v temnu nočním za rozbouřené nepohody pohřební hudbu smuteční, v mladých letech věnoval pozornost výjevům z lidových slavností pražských. Laskavostí přítele p. Jana Dotřela podáváme dva náčrtky i s podpisem nešťastného umělce, jehož životní osud tak bolestně nás dojímá, jak se pokusil znázorniti rušný život lidu pražského na fidlo-vačce v Nuselském údolí v letech sedmdesátých minulého století. Několika rysy naznačuje náladu veselou návštěvníků i příslušníků cechu ševcovského, jenž slavnost pořádal a fidlovačku s kopytem, sídlem, rašplo-vačkou a ostatními odznaky obuvnického řemesla zavěsil na tyč jako symbol řemeslnický rozjarené společnosti. Viz vyobrazení.

Do sbírky Veselé chvíle lidu českého chystáme zvláštní číslo; věnované slavnostem lidu pražského, a tam také vyložíme vznik a vývoj fidlovačky v Praze i literaturu o fidlovačce (vyniká tu zvláště studie F. V. Vykoukala), která již tím navždy bude se honositi, jak její znázornění na divadle od J. K. Tyla vyneslo Čechům nynější národní hymnu: Kde domov můj, kterou původně šumař harfenista na této Tylově fidlo-vačce zpíval a která za nedlouho zdomácněla.

Zatím jdeme pro poučenou k výbornému znalci lidových slavnosti', V. Krolmusovi (Staročeské pověsti .... II. 2.), jak v polovici minulého století v Praze v Nuslích slavili fidlovačku. —

Tuto slavnost zanechávám vypravovati Bart. Hauserovi, obuvníku a měšťanu pražskému, r. 1760 narozenému, jak ji od svého děda přes 90 let starého slýchával. Děd jeho mu říkával tak, jak mu ji opět jeho děd vypravovával, kterak slavili Pražané tuto slavnost fidlovačky ve středu