str. 265
0 moje milenko, kdybys ty věděla, Jakého bys to muže ty bys ze mne měla!
Milujú tě, děvče, milujú, Bůh vidí, Pakli mně nevěříš, zeptej se u lidí.
Tvé oči jsou lukem a střelou vzezření, Možnosti před nimi není utečení.
A moje milenko, pamatuj že na to,
Že, co se teď blýští, není vždycky zlato.
Neni had bez žíhadla, a ryba bez kosti, Štěstí bez závisti, láska bez příkrosti.
Nejprvnější láska, jak se jen v kom zejme,
1 oči zacloní, i rozum odejme.
Děvčata, děvčata, krásou svou loudíte, , Že já vás milujú, o tom vy nevíte.
Stojí doubek, stojí na vrcholku skály, Pamatuj, milenko, že sem tobě stálý.
Stál doubek vysoký, haluzky se válí, Na tebet, milenko, očka se mi smály.
Nestojím o stříbro, nestojím o zlato, Jen o tebe, děvče, jediné mé zlato.
Miluj mne, kochanko, ale jen v skrytosti, By žádný nevěděl o naší milosti.
Nechodím za zdáním, plachých lidi 1lumu, Nehledám já peněz, leč hledám rozumu.
Mašli jenom trochu čitelnosti v sobě, Návrat mi mé srdce, já navzájem tobě.
Slouží štěstí lidem, jet štěstí pro lidi, A mne cos omíjí, a bez konce šidí.
Létá ptáček, létá nad vysokou skálou, Ach, jest těžbo dostat mileneckú stálou.
Na vysoké hoře trávka se zelení, Nech se naše láska nikdy nepromění.
Sivé očka máme, oboje se známe,
Což komu do toho, že my se kocháme.
Skřivánek oře, křepelka pohání,
Drž se, můj miláčku, stalého kochání.
Běží koník, běží, máť on tuhé nohy; Nežeň se, šuhajku, budeš míti rohy.
Podej mi ručinku, podej mi je obě, Já mlád i ty mlada, zažertujem sobě.
|
|
|
