Vycházeje od zásady: »kde se hnojí, lam se rodí«, hleděl si Je-níšek pilně hnojení svých polí. Prováděl je dvojím způsobem: chlév-ským hnojem a vystáváním ovcemi. Věda, že »hnůj na dvoře, zlato na poli«, bedlivě staral se o to, aby bylo hnoje co nejvíce a hodnoty co nejlepší. Proto nechával státi hovězí dobytek a ovce po celý rok na hnoji, na nějž co den nově nastláno slámy; jen hnůj koňský častěji vynášen do hnojiště. Kydáno, když nebylo jiné práce, na jaře i v létě. Tak r. 1545 v Štěpanovicích dne 9. března skydávalo hnůj po dvoře 8 lidí po celý den, dne 19. března ze stodoly obilné z dolejší perný, v níž stály ovce po 2 neděle, vykydali dva dělníci hnůj za půl dne, a 8. května

Řisuty. Půdorys kostela a zvonice. (Vele, Soupis Slánská, č. 158.)

10 lidí po celý den kydalo hnůj z ovčinců a 6 lidí z menšího chléva nového, z chléva u nového ovčince, z chléva u vrat, z nichž ze vSech po celý rok nebylo kydano, jakož i z marštale koňské, v níž přes zimu stály koně i dobytek, a z hořejší marštale. S hnojem, který získán od ovčákovy chalupy, bylo všeho podle počtu Jeníškova 3V2 kopy 7% vozu čili 217 1/2 vozu, pravíř Jeníšek: »A srovnal jsem to tak, aby jeden vuoz jako druhý, jeden druhému roven byl; než tak, jak oni vozili, jak kdo méň neb víc bral, bylo ho 4 kopy 10 vozuo [= 250 vozů]. A pravil Janek, že by od něho v Klatovech dali od fuory 5 kop míš., ale toto blízko jest bylo vézti a hnuoj byl ovčí, suchoparný, lehký, neb málo hovězího hnoje mezi ním bylo; a v Klatovech všecko hovězí hnoje za-hnilé, mastné, těžké bejvají. Ale já od jednoho vozu po 1 groši míšeňském sem jim dal«

Hnůj vyváželi poddaní Štěpanovští dne 1. června celý den a dne 2. června do poledne »na Zahumenieí a na ty hony nad kostelem, jako v nich hruška stojí, od příčních honuov doluov také ten hnuoj vozili