později ve století XIV., XV. a XVI. různě široká a různě zdobena, a zavdala podklad k názvu „pantlíků" a „kánek" svatebních. Na Slovensku uherském a vzácně i na Moravě ukryla se pod jménem „parta", což souvisí s názvem „Borte", pod kterýmžto jménem i u katolických nevěst hornolužických ji dosud nacházíme (A. Černý 1. c. str. 415.). Srv. Dr. F. Pastrnek, Č. Lid III. 400.

Zaměněna za širší pruh plátna byla tato stuha vlasy poutající podkladem t. z. „šatky", užívané ještě na počátku tohoto století v krajích českoslovanských pod různými jmény a tvary skorém všeobecně. Když juž „pentlení" ponecháno výhradně pro svatby, udržela se šatka ještě na den sváteční, často přebohatě vyšita. I ženy nerady se se šatkou loučívaly, když juž nuceny byly vlasy obaliti a v čepec schovati a uvazovaly ji alespoň kolem čepce. Tak přešla šatka od dívčic na ženy, za to od těchto čepec, šatku před ušpiněním od vlasů chrániči, místy i děvčatům zapůjčen (holubinky české, kde „křídla" anebo „vínky" jsou „šatka" zakuklená). „Šatek" se však ve vlastech českomoravských již nenosí, leda v okolí Velké u Strážnice na Moravě. Jako poslední svědectví „šatky" naVeselsku viz (str. 419.) obrázek staré ženy z Hroz. Lhoty, na němž viděti, kterak kolem čepce šatka taková se vázala. V zádi hlavy bývalo viděti bohatě vyšité „dýnko" čepce. Na mor. Podluží (v okolí břeclavském) udržely se šatky pouze ve svatebním úboru a promluveno bude o nich později. Nyní vrátíme se ještě na chvíli k „pantlíkům, kánkám i partám". K těm družívaly se juž ve středověku hlavně ve dny sváteční živé v létě a dělané „krámské" květiny v zimě. Byly pak květiny ty ve věnečky svity a z umělých květin robili je zvláštní „věn e čníc i", kteří v Praze na př. mívali své místo na „rynečku" Staršího Města.

Stuha pak i věnec k ní nahoře upevněný tvořily kolem dívčí hlavy, když všeho nebylo přílišno, pěknou malebnou korunovitou ozdobu. Vlas při tom visel nepokryt dolů, jsa bud1 v jeden „lelík" (u Husa „lilík") t. j. „pletenec" spleten, buď splývavě po zádech rozložen, nebo omotán barevnými stuhami ve „vrkoč" (XV. stol.).

Že na ozdobu stuhy dívčí užíváno druhdy i různých „zápon, žen klí", perel ano i drahých kamenů, vyčteme z uvedených míst Dra. Zíbrta i Dra. Wintra, a rovněž i to, že brány „tkanice" zlaté (borte!), které nebyly nic jiného než krajky*) ze zlatých nití. Ve století XV. a XVI. velice zmohutněly ozdoby ty a přestaly býti sličnými. V té formě asi udrželo se nevěstinské pentlení v okolí uh.-hradišfském, ač-li ovšem nebylo zveličeno přepychem dob posledních a materiálem nynějších pentlí bohatých a širokých a květin umělých i skla přadeného.

Aby ani uši nezůstaly bez ozdoby, mívaly některé „koruny" dívčí i „náušky" z pestrých stuh upravené (XV. stol.). Zápisy uve-