Předchozí 0257 Následující
str. 241

Tato početnice jest okrášlena některými iniciálkami, jež jsou psány v jádře svém černí a přiozdobeny barvou růžovou a modrou. Na prvé stránce jest zachována toliko část iniciálký B, v knížce samé jsou pak iniciálky: A, S, M, D a dvakráte B.

Druhá kniha početní na výstavě chotěbořské: „Arythmetika, v nížto se obsahuje pět species, totiž Numeratj, Aditj, Subteratij, Multiplicatj a Diwisij, kterážto species jiné regule učí psané v sobě obsahují, v nichžto še vynacházejí rozličná exempla jak hospodářská, písařská, kupecká neb handlířská," — byla založena 25. července 1783 Leopoldem Woczelkou*) a obsahuje nejprve výklad a příklady prostých pěti hlavních pravidel početních, z nichž Additio chybí.

Následují pak návody početní, známé z početních knih již uvedených, opět s hojnými, zajímavými příklady.

Iniciály, jimiž jest tato početnice okrášlena, vynikají nad jiné podobné památky netoliko svérázností písmen a bohatým ornamento-. váním výplní, ale také provedením. V této knize jsou následující iniciály: N (dvakráte), S (pětkráte), M (třikráte), A (třikráte), B (osmkráte), pak K, D a P. Iniciály plní téměř celý list, jsouť rozměrův: 18—15, 16 — 15, 20 — 14, 22—14 ctm. atd.

Kostra písmenová rázu velké fraktury jest namnoze jako při B, A, P a, 8 tvaru neobvyklých. Hlavní písmeny jsou malovány v markantních rysech jasnou rumělkou a zelení. Veškeré plochy v písmeně i k zaplnění tvaru čtvercového jsou namnoze geniálně vyplněny svěží plochovou ornamentikou obrysů rumělkových nebo zelených, a podle toho barvou zelenou nebo rumělkou vyplněných. Při iniciálách opakovaných jsou obměny i v ornamentování i v rozdělení barev.

Při provedení těchto ozdob bylo použito vůbec toliko dvou barev : rumělky a jasné zelené. Okrasy tyto náležejí zajisté k nejpůvodnějším toho druhu památkám našeho lidového umění. K vyobrazením těm se ještě v č. Lidu vrátíme a podáme z nich rázovité ukázky.

Lidové zvyky, pověry a báje při úmrtí a pohřbu.

Mezi lidem v jižních Čechách sebral Frant. Domorázek.

Lid náš chová velikou úctu a bázeň k svým mrtvým. Vše, co od mrtvoly pochází, oplétá rozličnými až i někdy dusivými bájemi, o nichž úplně jest přesvědčen, že někdy se staly a dosud se opakují.


*) Leopold Vocelka byl synem chotěborského soukenníka, navštěvoval toliko obecnou školu v Chotěboři, kde se také jako soukenník usadil. Později byl zvolen městským radním. Rodina jeho letos po mužské liniii vymřela. Početnice tato zachovala se v rodině Jindř. Brychty, jehož bába byla sestrou Leopolda Vocelky.

Předchozí   Následující