Hudebníci počnou hráti kteroukoliv polku, kterou tanečníci tančí. Přehravše ji, hned počnou hráti „Kaplana", a to díl prvý (1.—16.). Páry přestanou tancovati polku a uchopivše se za ruce, utvoří veliký kruh, tak že v kruhu stojí vždy tanečník vedle tanečnice. Jeden z tanečníků zůstane státi v kruhu a má v ruce připravený šáteček, který poleží před jednu tanečnici. Dříve však, než tak učiní, musí si nějakou vyhlédnouti. Obchází tedy kolem celý kruh, který točí se při tom směrem opačným, než jakým on obchází, a to krokem pochodovým dle taktu hudby. Vyhlédnuv si tanečnici, položí před ni na zem šáteček, na který společně kleknou a políbí se. V tom hudebníci přestanou hráti prvý díl a hrají druhý (17.—24). Tanečník s tanečnicí tančí uvnitř kruhu rychlou polku. Při tom kruh tančících stojí. Když hudebníci druhý díl dohráli, počnou zase hráti díl prvý (1.—16.). Tanečník, který uvnitř kruhu tančil, z něho vystoupí a tanečnice tam zůstane. Ta opět tímtéž způsobem, jako prve tanečník, v.ruce majíc šáteček a točící se kruh obcházejíc, vyhlédne si tanečníka, položí před něj šáteček, oba pokleknou, políbí se a zatančí v kole rychlou polku. Potom tanečnice vyjde z kruhu a zůstane tam opět tanečník. Tak střídají se tanečníci s tanečnicemi dále, a kruh tanečníků se stále úží. Při tom činí sa různé žerty. Tak na př. tanečník, po případě tanečnice kruh obcházející, staví se, jakoby si již tanečnici vyhlédnul a klade před ni šáteček. Ta chce kleknouti, tanečník však šáteček z ruky nepustiv, obrátí se a jde dále.

Hudebníci při tomto tanci hrají vždy první díl tak dlouho, dokud tancující se nepolíbili. Jeden z hudebníků obchází kruh a od tanečníků, kteří z kruhu, vycházejí, dostává na litr piva. Konec tance jest také žertovný. Poněvadž ten, kdo v kruhu obchází, volí vždy hezkou tanečnici, po případe, byla-li to tanečnice, hezkého tanečníka, zbývá v kruhu, když se již hodně súžil. několik tanečnic a tanečníků méně hezkých. Tu čtverák nějaký přiběhne do sálu s koštětem a zbylé „vymete z kola ven". Tito ovšem, spatří li ho s koštětem, rychle se rozutíkají.

Kominík vlastně noní tancem, nýbrž hrou. Poněvadž však ode dávna byl ti nás součástí zábav tanečních, jest ho též třeba uvésti.

Když se již všichni o muzice tance nabažili, tedy tak po půl noei, poručí některý tanečník hudebníkům, aby zahráli pro zasmání „Kominíka". Súčastní se ho mnoho tanečníků, kteří postaví se do řady jeden za druhého a spojí se mezi sebou tak, že každý z nich rukama obejme předcházejícího tanečníka v pasu. Nejpřednější má v ruce koště a vodí celý řetěz po sále sem a tam, tak že tento hadovitě se kroutí. Při tom hledí tanečník s koštětem rychlým zatočením řady dostati se k nejzadnějšímu tanečníkovi a plácnouti ho koštětem. Ten.ovšem hledí rychlým ústupom tomu uniknouti Všichni poskakují dle taktu Hudby. Rozumí se, že o smích a hluk při „Kominíku" není nouze.