nutím vzkřikl, že v nudlích něco tuhého jest skryto, bylo plno všelikých domněnek pronášeno.

Vydařil se vždy někdo, kdo se obětoval, že část nudlí odebral, aby se věc vyšetřiti mohla. Ale za to pak někdy i celé slepice se zmocnil, o kterou se s jinými, nepoužívaje ani vidličky ani nože, přátelsky dělil.

Nyní střídaly se pečené: vepřová se zelím nuceným (v létě), kysaným (v zimě), řepným nebo vodnačkovým, telecí s nádivkou, dle které se dovednost kuchařčina odhadovala; při telecí vařené suché slívy (švestky) nikdy nescházely; husy byly před vložením do pekárny syrovými jab(l)ky vyplněny a s těmi upečené na stůl přinášeny. Kromě jablek v huse, nazývaných „vejce", předkládala se jablka na pekáči pečená a omaštěná. Kachny se připravovaly buď jako pečeně s nádivkou nebo na divoko s černou omáčkou (jíška a syrob), v níž bylo hodně (h)r o z i n e k a mandlí. Pečená kuřata vkládala se také do černé omáčky (z perníku). Byla-li k tomu doba příhodná, nescházely jitrnice, jelita, ani klobásy, zvláště v dobách dřívějších. Salát hlávkový a okurkový byl vždy se smetanou, okurky si namáčely hospodyně do zásoby do několika k r a j á č ů.

Přední místo mezi pečeněmi zaujímala vždy sekaná, mající podobu obrovského ježka, jehož bodliny byly z mandlí. Při sekané probírán obyčejně přírodopis; zvíře zaradováno brzy sem, brzy tam, až konečně uznáno, že jest tím mezi čtvernožci, čím úhoř mezi rybami-

Při drůbeži menší kosti pečlivě očištěné konaly pouť od hosta k hostu z kapsy do kapsy, časem některá poněkud rychleji (k hostu vzdálenějšímu) vykonala cestu, když chlebovými kostkami, perníkovými penízky, srdéčky a rybičkami, sušeným ovocem (švestkami, hrozinkami, mandlemi), hrachem i čočkou házeti se počalo. Bývalo to chvílemi pravé krupobití, které, ač některým se nezdálo (nelíbilo se), za nutnost se pokládalo.

Mezi pečeněmi podávána byla hostům odvárka (omáčka ze sušených švestek) se zlodějkami (malé čtyrrohé kobližky). Svatební odvárka bez množství hrozinek a mandlí nedala se ani mysliti.

Sluší ještě připomenouti, že hned při hovězím mase pivo v konvicích nebo ve džbánech pilně hostům k ruce stavěti se začalo.

Na každém stole byla menší nádoba k pití, do které hosté sami, dle libosti si nalévali a jeden druhému zavdávali.

Po vepřové, po jitrnicích nebo klobásách podávána kofavka; mužským obyčejná, ženským vždy nějaká lepší (kmínka, větrová a j.)

Když začalo požívání kávy, také tohoto panského nápoje bývalo ke konci svatební hostiny hojnost. Tenkráte se ovšem jen nepatrné množství zrnek kávových do mléka zavařilo. Zrnka kávová se