ještě i dnes neforemné boty „úkladové" s podešvemi skládanými a přicvokovanými.

Úprava vlasů jest starožitná: vlasy se nesou dlouhé, v zadu rovně zastřižené, uprostřed cestičkou na dvě části rozdělené a nama-štěné. Bývají obyčejně černé a při rázovité formaci tváří horňáckých pomáhají dovršovati zdánlivou podobnost zdejších mužů.

B. Kroj ženský. Rázovitý a starobylý ženský kroj horňácký nejlépe poznáme v belvitském kostele javorníckém v neděli. Jinde jen o svatbách se s ním setkáme. Ale v Javorníku konservatism bývalých českých bratři zůstal i při jich potomcích helvetských a protože ta-mější pan farář Molnár má pro starobylost kroje toho vzácné porozumění, nepřipouští v přístroji ženském, pokud do kostela patří, žádných novot. A tak setkáme se tu s tvary zcela určitě XV. až XVI. století připomínajícími.

R u b á č má tvar obyčejný, ale na opléčku bývá z předu červený nebo modrý pruh vetkaný. Na rubáč obvyklým způsobem (ze zadu) klade se š o r e c poměrně drobně skládaný, černý nebo černo-modrý se žlutými tištěnými ozdůbkami, jež v pruhách s hora dolů se táhnou. Vlastním starým rouchem jest ovšem i tu slavnostní fěrtoch konopný, drobounce vrapený, což s barvou — bývá obyčejně šafránem na žlutavo zbarven — činí neobyčejně pěkný dojem a jistě ve středověku obojí — vrapování i barvení — původ má.

Fěrtuška bývá rozmanitá, u mladších světlá, převážně červená, u starších modrá. I bílé fěrtušky s kytičkami natisknutými/rázu abych řekl rokokového, jsou v obyčeji. Na slavnosti užívají děvčice fértušek čistě bílých s pruhem vodorovně vyšívaným hedvábím, obyčejně žlutým (obr. č. 3.). Žlutá barva vůbec zdá se, že je slavnostní na Slovácku. Vedle toho má fěrtuška slavnostní ještě svislou umělým sešitím dvou půlek způsobenou „mřežku" nebo jednodušší „stinek".

Rukávce mají duté rukávky s malým okružím a čtyřhranný, jak uvedeno, do zad spadající límec. Na Lhotkách límce ty bývaly druhdy větší, skorém do polou zad, nyní však jen na 10 až 15 cm hluboko po způsobu t. zv. límců námořnických sahají. Jsou jako příslušné k nim „šatky" (viz tyto) velmi pěkně do kola po zdejším způsobu vyšity, často oboustrannou (moderně Holbeinovou zvanou) technikou, a k ordulky čili prucleky ženské jsou skorém vždy z bílého flanelu, vyšité z předu a zelenou pentlí zdobené. Podrobnosti udá nejlépe obrázek čís. 4. Za starších dob, dnes jen na svatby a slavnosti, nosíval se z pravidla „kabátek", o němž promluvíme při •oděvu svatebním.

L a j b e 1 (t. j. kazajka rukávová) bývá z flanelu a tvaru skorém téhož jako jinde na moravském Slovensku. Kožich nosí ženské pohlaví bílý, dlouhý, s přednicemi obyčejně na zad přeloženými. Límec jeho jest stojatý a výložky rukávů jsou z modročerné beránčiny. Na prsou a pod límcem na zádech bývá výzdoba z brunátných a černých