A. P. Zátureckého Slovenské pořekadla.

Pro sbírání moudrosti lidové u Slovákův ode dávna jeví se čilý smysl. Tak J. A. Komenský, první soustavný sběratel přísloví u nás, rodem byl moravským Slovákem, a první grammatik slovenský, Pavel Doležal, ke grammatice své z r. 1746 přidal sbírku přísloví, jež měla namnoze osvědčovati jeho pravidla, podobně jako Komenskému „Moudrost starých předků, za zrcadlo zůstavená potomkům" býti měla přídavkem k české „Bráně jazykův". Po příkladě těchto mužův činili také jiní, pro znalost čisté slovenštiny všímajíce si přísloví a pořekadel lidových, jako Ant. Bernolák (při své mluvnici z r. 1790) kromě Doležalových přidal i vlastní přísloví, po něm Fr. Trnka vydal „Pořekadla moravských Slovákóv", o nichž jsme se tuto již zmínili (v ročn. II., str. 703). Po Trnkovi nastává delší přestávka ve sbírání přísloví, protože mezitím pozornost sběratelův obracena byla k jiným plodům poesie lidové, hlavně k písním a báchorkám, leč že prof. M. Hattala ve své Mluvnici slovenské tu onde i lidovým rčením se dokládá. Větší sbírku přísloví a zvláště pořekadel shledáváme teprve opět ve „Sborníku prostonárodním", vydaném ve Vídni r. 1870, kdež obsažena jsou přísloví několika sběratelů. V době nejnovější zvláště „Slovenské Pohlady" podávají čas po čase příspěvky klidové filosofii slovenské. Darem p. školního rady a ředitele Fr. Bartoše dostala se mi, pořádajícímu II. vydání Mudrosloví Fr. L. Čelakovského, do rukou dosti rozsáhlá rukopisná sbírka přísloví a pořekadel slovenských od známého i jinak spisovatele paedagogického a pilného přispěvatele do časopisu „Dóm a škola", A. P. Zátureckého, učitele v Březně, jež svým obsahem i spořádáním zasluhuje naší pozornosti také proto, že sběratel od. té doby neustával a posud, neustává ve