pojednávaje o různých tvarech srpů a jich rozšíření, rozeznává srpy s řapíkem a pokrajním zubem (obr. 5., 6., 7.) od s r p ů bez řapíku (obr. 8., 12.), ale s bradavičkou nebo knoflíkem na nejspodnějším konci. Oba tvary vystupují v různých odchylkách s dírkou v řapíku, s jedním nebo dvěma hladkými či vroubkovanými žebry, s menšími příčními žebírky atd. V severních krajinách střední Evropy převládá druhý, ve Francii a ve Švýcarsku první tvar. V Cechách jsou oba zastoupeny, první ve větším poetu.

K tomuto základnímu rozdělení druží se však ještě jiné, založené na zahnutí špičky.

Tu jest možno a) že ostrá špička ohnuta jest ve směru oblouku dovnitř, což bývá pravidlem u srpů s řapíkem (obr. 5, 8., 16.); b) ostrá špička jest ohnuta nazpět, jak to vidíváme nejčastěji u srpů bez řapíku (obr. 6., 10.—12.); c) špička vůbec chybí, t. j. srp končí tupě (obr. 7., 13.).

Rozdělení toto s předcházejícím kombinováno dává nám 6 tvarů, které nám znázorňuje přiložená tabulka.

Otázku, jak byla držátka připevněna, lze pro srpy s řapíkem lehce zodpovídati: držátko leželo patrně ve směru řapíku; ale následkem toho, že ostří srpů tvoří silnější nebo mírnější oblouk (polokruh nebo hyperbolu), jenž se různým způsobem pojí k řapíku, jest tětiva oblouku k držátku různě položena.

Při srpu č. 5. tvoří ostří skoro polokruh, jehož tětiva stojí k řapíku skoro kolmo nebo i v úhlu špičatém, při srpu č. 6. spíše hyperbolu, jejíž tětiva leží k držadlu šikmo.

Probereme-li řadu srpů, seznáme, že bychom mohli sestaviti v tomto směru celou stupnici od prvního druhu k druhému. Srp c. 5. podobá se více srpům některých národů starých i novověkých, na př. egyptským (obr. 25.—27.,3) a liší se od srpů římských (obr. 30.) a našich (obr. 50.), jichž ostří tvoří silný oblouk polokruhovitý, a tětiva leží skoro v pokračování směru držátka. Tento rozdíl má za následek zcela různý způsob vedení srpu při práci; při prvním směřuje pohyb k tělu pracujícího, při druhém více šikmo, na stranu.

Srpy č. G. a 10. přibližují se tětivou svou více srpům našim, ale liší se zase ohnutím špičky na zad a tím, že ostří hned na počátku leží ve směru držadla, kdežto u našich srpů jde dříve v pravém úhlu na zad a pak se v oblouku vpřed obrátí.

Obtížnější jest zjistiti, jakým způsobem byla připevněna držátka k srpům bez řapíku.

Tu jest možno, že ležela ve směru dolejší části oblouku nebo kolmo na ně (obr. 9. —13). V prvním případě podobají se srpy našim, mají však velmi plochý oblouk, upomínajíce na nože bronzové doby, které (obr. 42) vykazují též slabé zahnutí.