str. 170
Zemský výbor byl si ovšem vědom, že oběžník ten o sobě by nestačil, protože se jednalo vlastně přece jen o činnost, která nebyla přesně úřední, a kterou nelze úředně kontrolovati. Proto se obrátil ke spolku architektův a inženýrů v Praze, žádaje, by členové jeho, roztroušení po celém království, podporovali tuto snahu, aby byly obcím radou, kdykoli by se jednalo o památky stavební neb umělecko-historické.
Nám však v této věci ještě přemnohé přání zbývá. Ovšem, jak dosvědčují nařízení dvorské kanceláře, vydaná 6. března 1812, č. 2665-305, dne 18. prosince 1818 a dne 18. června 1846, nemohla ani rakouská vláda si nepovšimnouti dotčeného proudu času a jeho idejí historickým bádáním očištěných, a zvláště vzdělané třídy obyvatelstva naší země mají jasné ponětí o převeliké důležitosti zachovávání památek z pravěku nám zachovaných. Neboť jen spojenému úsilí rozšafných vlastenců děkovati máme za založení a trvání rozmanitých spolků a jednot k účelu tomu směřujících, jako společnosti vlasteneckých přátel umění, společnosti vlastenského musea a jeho sboru archaeologického r. 1845 vzniklého a j. v., nemluvě ani o jednotách o dosažení zvláštního účelu usilujících, jako jest jednota pro dostavění chrámu svatovítského v Praze, biskupského chrámu v Králové Hradci a j. v.
J. Veličenstvo, náš nejmilostivější císař a král, uznávaje důležitost svrchu dotčenou, nejvyšším rozhodnutím ze dne 81. prosince 1850 zařídil zvláštní c. h. ústřední komisi pro zpytování a zachování historických památek stavitelských pro celý objem mocnářství rakouského a brzo po té pro každé království a pro každou zemi mocnářství toho i pro jednotlivé jich části ještě zvláštní konservátory naříditi ráčil, jichž obor působení v Čechách ještě až podnes vyměřen jest dle starého zeměpisného rozdělení této země v kraje; činnost jejich nikterakž nemá na ujmu býti činnosti zmíněných jednot, nýbrž má ji spíše, kde potřeba jest, zvláště naproti úřadům, co nejusilovněji podporovati a slovem i skutkem jí přispěti.
A přece to všechno ještě nestačí!
Byť i v mnohých krajích vlasti naší památkám starověku zaslouženého uznání a úcty již v plné míře se dostávalo, stává se, bohužel, dosti zhusta v jiných až do nejnovější doby, že starých hradů, zřícenin, kostelů a j. za kamenné lomy se užívá a bez milosti zkáze odevzdává, že městské brány a věže v skrovném počtu ještě zachované, památky někdejší městské moci a samostatnosti bourány bývají; že se románské nebo gotické chrámy opravami, by{ i v dobrém úmyslu, ale bez dostatečné známosti slohu podnikanými, též přístavky a přestavováním strašně zohyzďují a často na vždy bývají zkaženy; freskové malby se zabílí nebo docela seškrabují a v ně hřeby zatloukány bývají k zavěšování malicherných ozdůbek; staré náhrobní nebo nápisy opatřené kameny, pro dějiny a rodopis nesmírně důležité, bývají otloukány nebo jich užito bývá na dlažbu a stavivo; křídelní oltáře a jiná kostelní náčiní, staré obrazy, zbroje, zbraně a nářadí domácí, knihy drobnomalbami okrášlené a důležité listiny prodávají se toulavým spekulantům a do ciziny se za-vlékají! Co již zaniklo památných staveb a jiných převzácných děl uměleckých starší doby jen za nynější generace! Takové události však nejsou věru ke cti země naší! I v té věci nesmějí Čechy déle za sousedními zeměmi zůstati, nechtějí-li výčitku vandalismu na sebe uvaliti. Vždyť se nyní již i v Uhrách historickým památkám a všem starým nálezům největší pozornost věnuje!
|
|
