kde žárové pohřby v popelnicích a spolu kostry s předměty ze staré středoevropské kultury odkryty a nalezeny byly,72) atd. atď.

Kromě tuto připomenutých míst jesti v cechách ještě mnoho jiných všelijak a všelijak prozvaných, která rovněž na pohřebiště poukazují, jako na př. „na Spáleništi" u Purkarce (okr. Hluboká), kde se žaroviště nachází,73) „na Horankách" u Ěedic (okr. holický) žárové hroby,74) na potoce „Smutném" u Bechyně,75) kde přemnoho homolí jest a rovněž tak „na Smutném" u Želenic,76) u „K v i 1 i c" (u Slaného 77) atd. atd. Než o všech rozpisovati se bylo by příliš obšírné, a proto přestávám na uvedených příkladech místních názvův, které nás dostatečně o správnosti prozvání svého přesvědčují. —

Na mnohých pohanských pohřebištích potrval pohřeb i za dob křesťanských pořád dále, jako zjištěno je na př. u Tmaně pod Ko-dýsem,78) u Chřešťo vic,79) na Tetíně u kostela sy. Michala,80) na Letni v Praze u kostela sv. Klimenta81) a j. v., aneb založeny tam kaple a kostely křesťanské, jako na př. na Tetíně „v Hrobcích" (nyní kaple sv. Jana) u sv. Bartoloměje v Slupech v Praze,82) na Dušnické mohyle, aneb postaveny na těch místech poufce kříže; jako na Mořině pod Plešivcem u Běštína, „u Křížku" v Libni,83) na Mořině u Karlštejna a j. v. Jinde zase, kde se pravěká pohřebiště nacházejí, panují o nich rozličná ústní podání nebo pověsti. Bud! vypravuje se o nedotknutelnosti jejich, jako na př. o Eůžovém paloučku u Litomyšle, že se tu orati nesmí, sice že by oráče nějaké neštěstí stihlo, nebo panují z dobré paměti o místech takových, pověsti, které o někdejším pohřebišti dobře vědí. Tak na př. v Bráníce u Prahy, kde vedle mrtvolích také žárové pohřby v popelnicích se nalézají, má lid za to, že jindy byli lidé, kdož nakažlivou nemocí umřeli, spalováni a popel jejich v nádobách pohřben. Proto také, když někde na takový pohřeb uhodí, aniž by se nádob z něho dotkli, ze zahrad a dvorův je vyhazují. Jinde zase, jako na př. na Mořině u Běštína, kde se pohřebiště nachází, straší atd.