Placení desátku ohlašovalo se s kazatelny v říjnu nebo listopadu tu neděli (22. po sv. Duchu), když se čte evangelium sv. Matouše „O placení daní", načež rychtář nařídil, aby se desátek odváděl a odvádění se mělo díti (dle zprávy z r. 1782) vždy během čtyř neděl adventních.

(Pokračování.)

O vánocích chodívá mládež posud s bukálem, nádob au, potaženou kozí, z níž vyčnívá žíně, kterou hoch jeden tře rukou smočenou a vyluzuje bručivé zvuky. Popis obšírný i s písněmi příslušnými viz v Č. Lidu I., str. 411, srv. též III. 52 a Zíbrtovu srovnávací studii o tomto obyčeji západoevropském v Hlasu Národa 1892, 25. prosiuce. Pokud mi známo, nebyl ještě nikde uveden historický doklad o tomto obyčeji. Pročítaje městské knihy berounské, doseti jsem se, kterak o novém roce 1778 podal Jan Jakub Wildner, adjunkt císařského rychtáře v Berouně, relaci do Prahy ke krajskému úřadu, kterak mládež městská o minulých vánocích chodila po městě s koledou na velikou potíž všeho mššřanstva, působíc s bukálkami (mit denen Buckalecken) nesnesitelný povyk; zárovaň podal stížnost na pana Jana Františka Pre3la, primátora a poštmistra berounského, majetníka hoJtinského domu č. 86 (nyní „u českého dvora"), kterak jeho nájemný hostinský Hikisch vyběhl na koledaíky a jednoho z nich, Františka Kažičku, sepral do krve a úrazu, a když městská rada onoho Hikische brala do své kázně, pan primátor se ho nenáležitě zastával a propuštění jeho vynutil. K tomu odpověděl krajský úřad 19. ledna