str. 146
Kromě toho byli poddaní povinni platem, dávkami a robotou k farním obročím, která tehdy byla velice rozsáhlá v rukou jednotlivého faráře, ježto pro nedostatek duchovních pozemky filiálních kostelů byly přiděleny k faře knězem opatřené, ten pak z pravidla vzdálené pozemky pronajímal tamním osadníkům na tak zv. třetinu, t. j. že se z úrody polní třetina faráři odváděla. Zřídka bývaly pozemky vůbec i farní zvlášť najímány za plat, tu pak platívalo se ze záhonu nebo z korce; tak na př. r. 1772 platilo se ze záhonu 22,5 kr. čili z korce 1 zl. 80 kr. a r. 1796 45 kr. čili 3 zl. 60 kr., a to z pole nyní třídy II. a III., z něhož se r. 1814 platilo 56 kr., r. 1857 2 zl. 18 kr. a nyní (r. 1893) 2 zl. 50 kr. až 3 zl. ze záhonu, čili z korce až 24 zl. r. m.
14) Veškeré víno ze 2 vinic (od r. 1747 z jedné) museli odebírati šenkýři sadští, což bylo značné břemeno, takže r. 1730 žádali, „aby tolik vína bráti nemuseli." 80 věder bylo 20 sudů míry české, 1 sud = 128 pintám = 512 žejdlíkům = 4,32 vědra rak. = 244,51 litru.
l5) Úhrnný popis panství poděbradského dle kteréhokoliv urbáře není úplný a správný, ba ani summáře jednotlivých urbářů neshodují se s podrobnými, v nich uvedenými daty, o Čemž se snadno lze přesvědčiti srovnáváním, a v Urburu (1748) také tím, že pisatel tu i tam sám se přiznává k těm a podobným nedostatkům, když na př. je nucen psáti: „Louky, které se v Urburu jmenují, kde by byly, vynalézti a uptati se nemohou."
16) Z jedné krávy železné na gruntě pojištěné platívalo se ročně 1 libra vosku nebo 15—39 gr. míš.; vedle krav byly i železné jalovice, jichžto cena sa udává 5 kop gr. mís., a úrok z nich činil 20 gr. míš. Při některých farách byli osadníci povinni každý po 1 „sejru" ročně faráři dávati.
|
