str. 136
Zmýlil by se, kdo by zpěv pokládal za nápěv a hra na dudy za průvod. Naopak, zpěv je toliko průvodem a nápěv vyznívá z p ř e d-nice jakožto křivka, již tvoří vrchní tony té zvukové dudácké peřeje. Nápěv sám vypadá tedy takto (č. 13):
Leckerás falešně, leckerás zas nesmí,:] [: počkejte, rodiče, počkejte, rodiče, Bůh vás trestat musí.:]
Sami ste si vzali, co se vám líbilo,:] [:a mně zbraňujete, milovat nedáte, co by mně těšilo.:]
Těžívala by mně má zlatá Hanička,:] [i teď mne bude těšit, mý srdečko těšit po straně šavlička.:]
Po straně šavlička, pěkná ukovaná,:] [: ta mně bude hájit, mý srdečko chránit, až bude potřeba.:]
|
Tolik slov ve stručnosti o tom, co jsem zapsal ve 14 místech okresu domažlického, totiž v Oujezdě, Luženicích, Draženově, Postřekově, na Dílech, Klenci, Chodové, Peci, ve Stráži, v Pařežnici, Tluma-cově, Mrakově, Klíčově, Záhořanech, a konečně na jednom místě okresu kdyňského: ve Staré Kdyni.
Ale to jsem nevzal nejzastrčenější kouty a místa mimo komunikaci ležící, jako Petrovice (kde není ani hospody), Spáůov, Bořice atd. To jsem nevyslechl všech starých dobrých zpěváků, již mně svých služeb nabízeli a již mi byli doporoučeni. To jsem přišel v době pilných polních prací a nikoli v zimě, kdy se po celou dobu jen chodí „hejtú" (návštěvou) nebo na přástky, kdy se stále zpívá ve sborech, kdy je svatba za svatbou, muzika za muzikou, kdy dudáci chodí statek za statkem po obilí a za udělený dárek vděčně naplňují chatu svojí samorostlou hudbou atd. To jsem nenavštívil ještě pravý du-dácký kraj (kolem Staňkova), ba nestačil jsem ani vyzkoušeti všech dudáků a houdků okolí domažlického!
Je důvodná naděje, že by se dalo na Chodsku ještě mnoho nalézti a proto se v lednu bohdá do zapomenutého kraje opět podívám. A teprve potom pustím se níže ke Klatovům, Strakonicům, Zlaté Koruně." —
|
