svatební věneček. (Svatební šat ponechávají si některé nevěsty do hrobu. 6) Paní Bočková, nyní již přes 60 roků stará, slýchala od své matky, že za jejího mládí svatební šat pro nevěstu uložen býval na děkanství v Chrasti, kde si jej ta, jež si vlastního šatu svatebního opatřiti nemohla, za mírný poplatek vypůjčila. Na vesnicích v okolí vypůjčovaly si chudší nevěsty svatební roucho od bohatších, mladších sousedek. Vypravuje se o D . . . ové z Podhory, že v její kanafasce 99 rozličných nevěst bylo oddáno.

Svatebním rouchem nevěsty býval druhdy zelený hedvábný kabátek s varhánkama a širokými rukávy, široká, obyčejně zelená sukně se sbíranými faldy a žlutý hedvábný, široký, boky zakrývající fěrtoch, od něhož vzadu dlouhé, široké stuhy visely. Později zaměněn hedvábný kabátek za soukenný, nejvíce barvy čerié, hedvábná sukně za kanafasku a pouze hedvábný fěrtoch se nejdéle udržel; býval však barvy rozličné.

Strojení nevěsty do svatebních šatů dělo se obyčejně ve zvláštní místnosti (v komoře, na špejchárku) a jen od některých důvěrnic. Nevěsta bývala postavena do díže, což působiti mělo, aby šťastnou matkou velikého potomstva se stala. Pozorovalo li se, že si rodiče přejí míti ,mňou{ka" dal se nevěstě za ňadra krajíc chleba, měla-)i býti „mňučka", dala se jí skýva (s t í l k a).

Když měl ženich přijíti, dívala se nevěsta klíčovou „ďovír-k o u" nebo skulinou v okenici, aby jej dříve z a h 1 í d 1 a, než on ji; jestli si při tom dupla, nabyla moci nad ním.

Po vstoupení do „seknice" byla nevěsta z úkrytu vyvedena, ženichovi a hostům představena.7) Po uctění hostů krátkou snídaaí požádal družba rodiče za požehnání pro snoubence.

V té chvíli byli však zde nejen všichni pozvaní, nýbrž i nezvaní z celé osady, aby slyšeli vinš žehnací, jejž družba dle okolností i po celou čtvrt hodiny (jako malé kázání) přednášel. Býval to okamžik nejdojemnější, při němž všechen lomoz a hovor utichl, a netrvalo dlouho, ozýval se se všech stran přitlumený vzlykot. Po té snoubenci, klečíce na prostřeném na zemi ubrousku, přijali od otce i matky, po případě od babičky a dědečka, požehnání, po němž nevěsta rodičům nejen ruce, ale i nohy líbala. Osiřelé nevěstě požehnal pornčník.

Svatebníci s proutkem rozmariny v dirce u kabátu, za kloboukem anebo čepicí, svatebnice8) pak rozmarinu při šátku s modlitbami