Předchozí 0113 Následující
str. 104

Kozhodné slovo měl při tom námluvěí, který arci mluvil vždy ve prospěch té strany, od které se větší odměny nadál. On popisoval grunt ženichův a jej samého, jakoby měl vše napsáno, vyjednával přínos nevěstin jak s pantátou na penězích, na nábytku a dobytku, tak s paňmámou na všech domácích potřebách.

Po ustanovení dne svarby2) urěen byl den k zadán ' o h 1 á š e k, což se obyčejně v první dny týhodne stávalo 3).

Za katezismus koupila nevěsta velebnému pánu šátek anebo přinesla o b 1 á ě lnu, panu faráři donesla do kuchyně kohouta.

Na své ohlášky, které při bohatých hlučnými intrádarai provázeny byly, nikdo ze snoubenců jíti se neodvážil, aby manželství bylo svorné.

Nevěsta od ženicha modliteb nevzala, aby se svatba nezvrátila; kdyby jí daroval křížek měla by v manželství kříže k očekávání; špendlíkem pak by si lásku k ní rozpíchal.

Na svatbu zvala vzácnější hosty nevěsta osobně, někdy také se ženichem. Před lety nosívala nevěsta pozvaným (obyčejně po třetí ohlášce) koláče, které aspoň z větší části sama dělala.

Dělala-li nevěsta první koláč sama, byla naděje, že se všecky povedou; dříve však musela také vyváleti aspoň jeden bochník chleba. Na Božím daru dávaly si domácnosti snoubenců zvláště záležeti; povedl-li se, byly ujištěny, že se také novomanželům dobře povede.

Pozvaní dávali do domu nevěsty všeliké svatební dary, záležející po většině v potravinách; ti, kteří tak neučinili, dávali nevěstě při přinesení koláčů dar peněžitý: památní stříbrné peníze, tolary, také dukáty.

Aby se nenahromadilo stejných darů, vyzvídala hospodyně dovedným způsobem, co by as paňmámě bylo nejvíce vhod, nebo co ta neb ona sousedka již udělati slíbila.

Nejdůležitějším darem býval věnec z pšeničné fajnové, mnohdy až z věrtele mouky, pro nějž měli již zvláštní stoleček v domácnosti. Věnec se na způsob vánočky splítal a na okrouhlý plech stočil. Po vrchu pokladl se ozdobami z tužšího těsta, všelijak vykrajovanými a zoubkovanými. Aby se věnec uvnitř nespekl, obětoval se na to již nějaký hrnek, který se do něho před vykynutím vložil a s tím do pekárny — arci jen v některých domácnostech k tomu způsobilé — vsadil. Když věnec vychladl, hrnek se rozrazil; takový věnec vypadal jako vysoustruhovaný. Vychladlý věnec se


2) Den svatby ustanoven býval z pravidla na úterek, při čemž však staří (rodiče a sousedé) nahlédli do kalendáře, bude-li toho dne nějaká příznivá planeta panující. Nejraději viděli blížence, nejvíce obávali se štíra. Nepříznivá planeta na úterek připadající svatbu buď p o-pohnala nebo ji pozdržela.
3) Věcí zcela známých se nedotýkám.

Předchozí   Následující