Předchozí 0111 Následující
str. 102

Písmo jest stojaté, dobře čitelné a list při zalepování v maku-laturu desek ostřižen, že i poslední číslice vročení 162* odstřižena. Přepisujeme prvé dva řádky diplomaticky, ostatní novým pravopisem.

„Slowutny Pane Ondrzegj Balane a P. Jene Sspačku Pani kmotrowe mogi zwlasstie milj na Panu Bohu ? s Pani manželkami Vašimi i s dft-kami zdraví i ochrany svaté upřímně vinšuji.

Schválně ? Vám posílám z příčiny té, jakož jsem na onen čas dobytek Vám prodala i s vámi se smluvila a za týž dobytek sečkání do jistého času učinila. Již pak poněvadž tento i minul a Vy mi až posavad za takový dobytek dle Vaší zámluvy (že tehdy a tehdy takový peníze mi přinesete) nie přece neodvozujete, Vás velice obou, páni kmotrové moji milí, šetrně prosím, vidouce mý nynější pohostinství a povážíce mého dobrodiní Vám učiněného, že mi také mé peníze zcela a zouplna, jichžto nevyhnutelně a nakvap potřebuji, Q a kdybych v budoucím čase měla od dobytka co na prodaj žádnému jinému mimo Vás bych neprodala, a s Vámi se ráda smluviti, | když Vy sami, pane kmotře mladší, podlé Vaší zámluvy ke mně se vypraviti -j- s takovými penězi | nechcete, po tomto vyslaným takové peníze na dobré minci*) odešlete; bych sic byla tomu vděčnější, kdybyste mohli sami s takovými penězi se vypraviti, a til by jste ? své potřebě mohli sobě nětco koupiti i toho dostati. S tím Vás moené ochraně Boží poroučím. Dattum v místě Vám povedomýho v pondělí po neděli druhé postní, léta 162*. Anna, kmotra Vaše. (Svrchu) Slovutnymu Panu Ondřejovi Balanovi a P. Janovi Špačkovi, řemesla řeznického, p. kmotrům ke mne upřímným ? dodání."

Staročeské lidové názvy koní v XVI. stol.

Podává Dr. K. Chytil.

Jako v starých jménech rodinných a přezdívkách osobních zračí se i v pojmenování koní, dobytka, psů, ba i drůbeže mnoho lidového humoru a pozorovacího talentu. Zevnějšek, nápadná známka, povaha, vada zavdávaly podnět ? označení slovnému, kteréž zajisté voleno vždy trefně. Průběhem doby ustalují se názviska a v novějších časech udílejí se často na zdařbflh, ať se hodí či nic; jméno nemá pak jiného významu, než jaký má označení číslem. Venkovský lid „křtí" dosud na př. koně velmi trefně, ale u hospodářů městských, povozníků, v konírnách panských zřídka se již setkáme s případnými názvy koní. Většinou označují se jen dle barvy, a to ještě německými názvy: fuks, braun, šiml, rotšiml, šek, nebo volí se jména historická


*) Patrně již psáno v době zlopověstné „dlouhé mince" r. 1620—1623.

Předchozí   Následující