Svatební praporce z okolí Počátek.

V krajině kolem Počátek, se strany české i moravské, bylo obyčejem o svatebním veselí nositi praporce ? účelu tomu zvláště zhotovené a ozdobené. Obyčej ten zachoval se až do doby nedávné, nyní pak již zcela pohynul, jako mnohé jiné pěkné obyčeje lidu našeho. Praporce svatební byly pořízeny nákladem obce a proto byly vždy uloženy u obecního úřadu.

Z příčiny té byly na nich vyšity případné nápisy, jako na př.: „Ten praporec patří do Klátovce". „Tento prapor jest počestné obce Horní Dubenky" atd.

V které obci svatebního praporu neměli, vypůjčovali si ho z obce sousední za nějaký poplatek. Praporec ten v svatebním průvodu nésti bylo výhradním právem žen. Obyčejně právo to náleželo starosvatce, v jižních Čechách na Doudlebsku také „svaté" zvané. Kolem staro-svatky v průvodu svatebním skupily se ženy ostatní, tvoříce takto čestnou její stráž.

Úkolem starosvatky o svatebním veselí bylo vykonávati rozličné funkce, jako na př. strojení, zavíjení (čepeni) a prodávání nevěsty, začež se jí vždy hojné odměny dostalo; v této krajině připadl pak jí kromě toho i čestný úkol praporkyně v průvodu svatebním. A nebyl to věru úkol tak snadný, jak by se na pohled zdálo.

Přijala prapor svatební od obecního starosty. Bylo čestnou povinností její praporu toho hájiti, by nebyl zneuctěn a nedostal se snad naposledy do rukou nepovolaných. Ačkoliv starosvatka taková