Do samého sklonu těnské čili na počátky nejmladší kultury (Burgwalltypu), tedy asi, jak dalece potud souditi lze z III. do poč. V. stol. mísí se ještě zášleh jiné, tak řečené „merovej ské kultury", jejíž původ nikoli, jak se doposud za to mělo, na západě, nýbrž na východě hledati sluší. Tato kultura neopauovala se u nás v Čechách nikterak, neboť po objevení se několika jen stanic (nalezišť na př. v Podbabě, Libni, Dobfichově, Úherci, Vinařících a jinde) mizí zase v celistvosti své; že všik na vývin pozdní kultury vlivem svým působila, lze z mnoha pozdějších nálezů souditi. Jak mocný však vliv její na nově tvořící se pozdní kulturu byl, nelze na ty časy ještě určiti; o tom nás teprve další bádání poučí.

Věe sama, jak jsem ji tuto stručně vylíčil, jest velmi jednoduchá a snadno lze průběh její z tolika nálezův, na něž se den co den díváme, pochopiti; ale nedívá se a nechápe vždy tak snadno ani stejně. Jsouť také badatelé, kteří buď dívajíce se, nevidí nebo vidíce viděti nechtí a čtouce, nerozumí nebo rozuměti také nechtí. Tak na př. co se staré středoevropské kultury a posloupnosti její naproti La-Těnu dotýče, nevidí rozdílu mezi fibulemi jejich: že prvnější má veskrze fibule s otevřenou patkou a převážně bronzové, druhá však fibule se zavřenou patkou a železné, že posloupná kultura zachovává své ořechové a spirálové okrasy, čeho těnská původně postrádá, a že objeví-li se i tam něco podobného, je to jea následek vlivu stýkající se s ní staré kultury a zase naopak. Podobně má se věc také s pozdní kulturou (Burgwalltypem) atd. Ale o tom všem se zhusta ani nepřemýšlí, a co jednou někdo řekl anebo napsal, předává se mnohdy za drahný čas, za desíti- půl sta i staletí, a není také ve vědě nic těžšího, než zápasiti se zarytým předsudkem, který pravdou a skutečností přesvědčiti se nedá, nebo bojovati proti nevědomosti, již vůbec ani poučiti nelze. A v tom spočívá právě pomalý pokrok ve vědě, any mnohé náhledy buď podceňovány nebo neodůvodněným odporem stíhány bývají, obyčejně však nepovšimnuty zůstávají.

Toto všechno uvedl jsem k vůli jasnějšímu porozumění níže následujícího článku, věnovaného toliko naší vlasti, z něhož bez všelikého obšírného mluvení soudný čtenář snadněji památky slovanského pravěku v Čechách pochopí. Dotýče se to nálezňv učiněných na místech, jejichž názvy samy sebou nás do pravěku zavádějí a v nichž všechny svrchu vyčtené kultury buď samostatně nebo za jistých po-měrův společně se nalézají.

Každá ústní paměť je pro minulost každého národa veledůležitá, neboť jesť to ohlas dějin jeho, upomínka dědičná s prapraděda na prapravnuka přecházející. Jak pak teprve místní názvy co zřejmý svědek někdejších sídel jeho!

Každý národ, ať již vyhynulý nebo odnárodněný, zůstavuje — jak nás zeměpis poučuje — v těch aneb oněch krajinách, kde bydlel, památky někdejšího pobytu svého v místních názvech. Ohlédněme se