jest upraven), tedy dvorští, pořizují sobě hromadu pouze ze dříví a chvůje a ne z prken hřbitovních jako předešlí a pálívají podobně košťata jako ve Volyni.

Který chasník či děva v den pálení ohňů uvidí devět podobných ohňů z okolních vesnic, tedy prý se do roka ožení nebo vdá.

Lidová zábava po žních.

V některých vesnicích kolem Horažďovic mají místo dožinek tak zvanou „konopickou". Sotva dovezou poslední mandele s pole domů, již rozprchnou se děvčata a jdou v obci i do okolních vesnic zvát hochy na „konopickou". A „konopícká" patří děvčatům! V neděli odpoledne sejdou se tato svátečuě oblečena a vystrojena v hospodě, kde má býti „konopická", muzika.

Sem přijdou také hoši jakož i hudebníci, jež byla tentokráte děvčata sama zjednala. Když se všecky holky sejdou, vezmou se za ruce a utvořivše veliké kolo, tančí do kola a zpívají: „Mládenci, prosíme vás, muziku zapůjčte nám, zapůjčte nám ji na chvilku, my si dojdem pro konopku."

Samo sebou se rozumí, že hoši přisvědčí a pustí hudbu v před jež počne hrát a vede děvčata, jež i hoši a jiní následují, na náves. Jdou hledat „konopičáka". Hbdají, jdouce od stavení ke stavení, hledají, až jej naleznou bnd1 v chlívě ležet líně na „palandě", nebo v kůlně na dříví, nebo v sýpce na obilí, nebo na seníku v seně zahrabaného, nebo ve stodole na mlátě líně nataženého.

A jak jest směšně přistrojen! Zamazaný obličej s padělaným ošklivým vousem, na hlavě roztrhaný klobouk nebo huňatou beranici, na krku strakatý, na jeden uzel sdrhnutý šátek, obrácený na rub kabát nebo kožich, strakaté, roztrhané spodky, jednu nohavici delší, druhou kratší, na jedné noze střevíc nebo „mejšle" (pantofle), na druhé botu.

Všichni se dají ovšem zevlujícímu na ně „konopičáku" — ženě to za muže přistrojené — do smíchu, zdvihnou ho a za veselého zpěvu a hlučné hudby naloží na vůz, v němž zapraženi jsou voli, a jdou hledat pro „konopiéáka" nevěstu — „konopičku". Hledají zase, až ji najdou, ana buď v chlívě dojí krávy nebo v stodole či pod kůlnou „mědluje" len, neb „ohledává" v kurníku slepice.