str. 713
které, když dozrají a se pokácejí, znova opět buď samy se zasejí nebo uměle vysázejí. Starobylé tyto hroby, tvoříce rozsáhlé nekro-pole, rozkládají se hlavně na březích, pokud možno více méně vyvýšených těchto řek: Smutné, tekoucí od Nedějkova k Bechyni a vlévající se do Lužnice pod hradem Bechyňským, Lužnice, Malce a Vltavy. My o těchto nekropolích v různých časopisech, jako: v Budivoji (r. 1862), Mitheilungen der wiener anthr. Ges. (1876), Památkách archeologických (1863—70) a jinde obšírně již pojednali, některé z nich důkladně prozkoumali a nalezené památky museu království českého, knížecímu museu v Bechyni, měst. museu v Náchodě a jinde odevzdali.
Dnešním článkem chceme čtenářům česk. Lidu ukázati obraz jedné nekropole, která zdvihá se na pravém břehu říčky Smutné nad mlýnem Hánovem mezi Sepekovem a Srlínem čili mezi Milevskem a Bechyní v tak zvaném lese „Čábelky", patřícím někdy rytířům čá-belickým ze Soutic, kteří měli v XVII. stol. v držení svém blízkou tvrz Podhoří.
Nekropole tato má po dnes 14 hrobů, z nichž některé úplně jsou zachovány, některé však více méně porušeny, jelikož v nich již bylo kopáno. Všecky hroby tyto jeví veliké stáří již povrchem svým. Jsou dosti slehlé, a tu a tam vyčnívá z nich omšený kámen. Všecky jsou z kamene hrubého, velkého a těžkého. Výška jich od paty až k temeni jest různá, a to od 0'8 m až 2 m, a objem u paty činí u nejmenších hrobů 30 m, u větších 44 m a u největšího 59 m.
Západně od této nekropole a to ve vzdálenosti 204 m zdvihá se uprostřed mladého lesa o samotě, jakoby na stráži stála veliká 21/s m vysoká mohyla, jejíž objem u kořene činí 75 ni. Místu, kde se velikán tento zdvihá, říká se „Nad lomy".
Předvádějíce zatím obraz této skupiny, oznamujeme že podnikneme její prozkoumání, jakmile se nám dostane podpory některé společnosti. Že kořist bude vydatná, zejména z hrobu velikého, lze právem očekávati vzhledem k starším nálezům z okolních pohřebišť. Také asi rázem svým podobati se budou tyto mohyly mohylám v okolí prozkoumaným. J. K. Hraše.
@NZ@Referáty o spisech
Dr. Jindřich Matiegka. Lebky české z XVI. století. Crania bo-heinica saeculi XVI. Rozprav české akademie pro vědy, slovesnost a umění, tr. II. č. 22. (Praba 1893). Dr. Mafiegka je hez odporu nejpilnější náš anthro-polog. S literárními jeho pracemi setkáváme se neustále po různých časopisech, a to, co na příští národopisné výstavě udělá odbor anthropologický, bude z největší části výsledek jdio neúnavného přičinění. Svou anthropologickou činnost
