.starostovu, kdož shromážděn byl i obecní výbor. Tam junáci hanáčtí poprosili starostu za „udělení práva", slibujíce, že všecko dobře provedou. Starosta napomenuv je a zvoliv rychtáře a pudmistra, odevzdal již přistrojené „právo" zvolenému rychtáři — a průvod bral se na místo slavnostní. Tam rozstoupili se přítomní kol tribun — načež chlapci ihned ukazovali, jak „se chodilo s Blažejem". Čepice z malovaného papíru majíce na hlavách, s dřevěnou šavlí v ruce postavili se kolem jednoho, jenž v ruce držel rožeň, na němž bývávaly napíchnuty kousky slanin, a zpívali nejprve „blažejovskou" a pak spustili „řehořovskou". Dnes už nechodí se s Blažejem. Dne 3. února (Blažeje) a 12. března (Eehoře) chodili po vesnici dům od domu sbírajíce dary pro učitele, které sestávaly ze slaniny, uzeniny, a při sv. Eehoři z vajec. Z dárků — ovšem jen z části — přistrojena pak hostina, pro školáky svačina. „Mrskut", či jak na Slovácích říkají „šlahačka" — taky ukázali chlapci a děvčata. Zvyk tento zachovává se dosud snad všude — a kdo by neznal obvyklé říkání: „Stávej ráno, Marijáno, dávej vejce každé ráno . ." ? Velmi pěkně bylo ukázáno, jak děvčata „chodívala s májem". Máj upraven byl na borku, pentlemi, obrázky ozdobený. Obyčej tento dosud se zachovává na smrtnou neděli. Děvčata chodíce po dědině dům od domu, zpívala píseň k tomu obyčeji se vztahující, začež dostávala dárky, z nichž strojila si pak svačinu. Průvod s královnou dál se takto: čtyři děvčata s fábory nesla baldachýn z lipského šátku., připevněného na 4 tyčkách; pod níin kráčela královna v bílých opentlených šatech s rozpuštěnými vlasy, na hlavě majíc červený široký věneček s pozlátkem. Velmi pěkně provedena „d o ž a t á". Nejprve nesla tři děvčata věnec z obilních klasuv a kvítí polního; za nimi šli ostatní ženci s hospodářským náčiním. Před hospodářem zazpívali všichni píseň dožinkovou a odevzdavše věnec rychtáři bavili se dalo zpívajíce pěsničky starodávné. Krásné bylo též „honění král e". Ke konci pak provedeno hanácké právo, které přistrojeno bylo na způsob děvčátka; nahoře byl široký věneček, pak krátký dvakrát otočený krajkový obojek a pod ním sukýnka bílá, plná mašliček. „Právo" zabodnulo se do stropu nad stůl, kde „óřad práva" (rychtář, pudmistr, písař, konšelé a kopař) zasedal. Odsoudil-li koho rychtář k trestu tělesnému, byl mu trest ihned od kopaře zvláštní lepačkou „na gatě" vyplacen. Tím skončilo se provádění zvyků starodávných. Hostí k podařené této slavnosti národopisné hojně se dostavilo. Byli zde Chropinští, Bilanští, občané z Břestu, Jarohňovic, Travníka. Slavností touto neukončena všecka práce národopisná ve Skašticíeh; chystá se tam i letos výstavka.

Národopisná slavnost v Chropini. Ač slavnost tato byla poslední národopisnou, přece zařaďujeme ji hned za skaštickou, že se jí v mnohém podobala. Slavností touto zakončena řada slavností a výstavek na Moravě. Bylo to zakončení zdařilé, třeba v menších rozměrech provedené. Po příkladu mnohých jiných měst moravských sestavil se v Chropini na podnět vdp. P. Wurma výbor místní, jejž horlivě podporoval obecní výbor s p. Procházkou, Pazderou a Vašicou v čele. Podniku samého pak s nevšední horlivostí ujal se dp. Koželuha, předseda pořádajícího výboru. Jednatelem byl p. učitel Popelka. V den slavnosti byla Ghropiň slavnostně vyzdobena prapory i chvojím. Mladí i staří jevili nedočkavost. — Odpoledne o 3. hodině započala slavnost starobylým obřadem vození a prodávání peřin, jak bývalo to den po svatbě. Chropiňské „pajmámy" na čtyřspřežním voze, bohatě vyzdobeném, dle dávného zvyku popěvovaly, mísíce mezi popěvky veselé a vtipné říkání. S peřinami jezdily dům od domu, a každý, kdo chtěl si na prachové peřině pohovět, musil zaplatit napřed povinný peníz. Večer sešla se v místnostech páně Vaši-cových pravá hanácká společnost Okolní města, zejména Přerov, Kojetín, Prostějov, Ivanovice, Napajedla četně se dostavila, namnoze v krojích národních. Večer slavnostní zahájen byl proslovem dp. Koželuhy, jenž poukazoval hlavně na důležitost sebepoznání u našeho národa. Ukázány pak některé starodávné zvyky a obyčeje jinde méně známé, jako „rozhonky" na sv. Martina,