Na bílou sobotu ministranti s ostatními „klepáči" a „řehtáči" chodí po domech. Hlavní vůdce, jenž nese kostelní řehtačku, vstoupí do sednice (zatím ostatní venku v průjezde tropí hluk řehtajíce a klepajíce) a žádá o odměnu za klepání po tyto 3 dny. O darovaná vajíčka podělí se potom mezi sebou.

Ze spáleného Jidáše na bílou sobotu nosí se uhlíky do domu, kde se uschovávají, aby chránily proti ohni. — Když při „Gloria" počne se opět zvonit, spěchají staří i mladí do potoka se mýti, aby nebyli „pihovatí" a nedostali žloutenky.

Boží hod. Hned po obědě roznášejí se na pole a louky křížky z „berana". Každý si vezme tolikrát tři křížky, . kolik částí má pokropit svěcenou vodou. Kromě toho zarazí v každém poli větvičku „chůje", v každé louce zahrabe vedle křížků červené vajíčko a do pšenice a do hrachu přidá ještě prut střňmchový. Pole se kropí tou větvičkou chůje, která na něm zůstane. Uprostřed zarazí se tři křížky a mezi ně chůje; potom se vše pokropí jinou chůjí jakož i osení na všechny strany světové. Do pšenice vloží se červené vajíčko, aby byla hezká, a zarazí se též střemchový prut, aby byla pšenice žlutá a těžká. Po pokropení všech polí nevyleje se voda, nýbrž každý najde si nějaký oblázek, jejž dá do hrnečku. Přišed domu, dá to selce, aby měla po celý rok hojně „pomazánky". Kravičkám se přinese trochu polního „salátu", aby hojně dojily. Také do studně hodí se vajíčko červené, aby dala zdravou vodu.

Zbývající pruty z „berana" rozdělí se na čtyři čás*i; z těch udělají se čtyři „beránkové". Jeden dá se pod střechu „na půdu", druhý na sýpku, třetí do maštale, čtvrtý do chléva, aby všude bylo štěstí a Boží požehnání.

Ka pašijové dny předou se niti, komu se jimi spraví oděv, ten se neutopí.

Na veliký pátek se nemá mést. — Chceš-li, abys ztratil pihy, umyj se na veliký pátek před slunce východem rosou pod černou višní. — Chceš-li, abys ztratil „chrástu", umyj se ua veliký pátek před slunce východem v potoce. — Čarodějnice nebude choditi do chléva a škoditi dobytku, urýpneš-li na bílou sobotu na cizí louce kus drnu, který položíš před práh chléva ; neboť čarodějnice, chtějíc do chléva vkročiti, musí dříve spočísti trávu na drnu. — Na bílou sobotu má se sednice před slunce východem zamésti. Smeti dají se „na půdu" a v stavení jistě nebudou se držeti blechy. — Na Boží hod nemá si hospodář sám čistiti boty, aby neměl „sněť" v pšenici.

Jak honí se Jidáš. „Maminko, za kolik dní už budeme honit Jidáše?" „A koupíte mi taky rachtačku ?" — Podobnými otázkami zlobívají u nás malí nedočkavci kolikrát za den již od té doby, kdy začínají chystati si „kočičky", lískové proutky na „jehnědy" ke květné neděli. Tím dnem, dětmi tak očekávaným, jest středa pašijového téhodne

Asi ve tři hodiny odpoledne shromáždí se všichni téměř hoši, vyzkoušenou rachtačkou nebo klapačkou opatřeni do kostela (mnozí „rachtajíce" pobíhají kolem), kde konají se hodinky při rozžatých svících na známém trojhranu