19.

Pepíčku, tys mně měl, než si za jinou šel, krz malý vokýnko

ruku podat. Potom si moh jíti, sobě namlouvati, *) nemoh by tě žádnej

zabraňovat.

20.

Eště bych rád jednou na chvíli dost malou — abych si Hančice

postěžoval.

Potom bych moh jíti, jinou sobě vzíti, kerou by mi žádnej

nezbraňoval.

21.

Až pudeš za milou, zavaž boty slámou, aby tě podkovky

necvinkaly. Budou-li tě cvinkat, budou tebe chytat, budou tebe chytat —

do šatlavy.

22.

Ta Klencká šatlava je celá šmachťavá, vod samejch sirotků

polámaná. Sirotky vybrali, synky tám nechali, synky tám nechali

na semena.

23.

Šieký hezký chlapci na vojnu pojedou, šický hezký chlapci

na vojnu dou. Ty mrchy šmachťavý **) ty nám tu nechají, kerý se k něčemu

nešikujou

24.

Hned bych vás, vojáci,

pro vaší legrací,

hned bych vás, vojáci —

hned bych chtíla. Vy ste hezký hoši, hezky vám to sluší, chtíla bych vojáka

— dybych srníía.

25.

Já bych vás, vojáci,

ráda milovala,

já bych vás, vojáci,

ráda míla. Naší se vadili, pro vás mě mlátili, já sem vám nikdýš nic

neříkala.

26.

Kam pudeš — pojedeš,: mě sebou nevemeš? Já sem tě koníčka

vosedlala! Já si svážu šaty, košiličku taky, žádnej nás do smrti

nehulídá.

27.

Kam pudeš — pojedeš, mě sebou nevemeš? . Kam pudeš — pojedeš,.

mě tu necháš? Já si svážu šaty, košiličku taky, esli pak, můj milej, na mě počkáš?

28.

Kam to de? Kam jede? Mě sebou nebere! — Von jede do vojny,

boje zlýho! Já si svážu šaty, košiličku taky, já pudu bojovat

za milýho!

@