na chování se koledníků, maje klobouk v ruce: „Pane hospodáři, jak se tu ty moje děti chovaly?" „Ten a ten hubičkoval Kačenu," zněla třeba odpověď. „Jaký trest by tohoto měl stihnouti?" zněla potom rychtářova otázka, dále přímluva a někdy i výplata následovala. Mnohdy však na nikoho nebylo žalováno a slovy „Děte s Pánem Bohem" propouštěl hospodář koledníky, kteří opětovali hlučně „S Pánem Bohem!" Tak ubírali se koledníci dále. Obkoledovavše svůj „rajón", vrátili se do své vesnice, kdo, zbývalo-li ještě času, koledovali až do večera, kdy se každý z koledníků domů odebral. Po večeři se opět sešli ve stavení, ze kterého vyšli na koledu a vie dalo se jako o prvém noclehu v cizí vesnici.

Mnohdykráte neobkoledovali svou vesnici do večera. Odložilo se to na odpoledne nejbližší neděle, kdy zbývající sedláky obejdou a pak „zavřou koledu". To jest selky napekou koblihy a jiné, a pak se tančí. —

Zajímavé jest, když se dvojí koledníci sejdou v některé vesnicií Všeobecně pravidlo zní: „Kdo dřiv přídě, ten dřív mele." I druž. koledníci jdou k rychtáři, aby dostali „vůli", jako první. Než to nestačí, kromě vůle rychtářovy musí vyžádati si i „vůli" od prvých koledníků. Udílí ji hejtman. Nikdy se nestane, aby rychtář obce nebo hejtman koledníků vůli odepřel. Vůle však druhým koledníkům daná jest poněkud omezena. Musí choditi „ob jedno", t. j. ob jedno číslo za prvními. Tak na př.: jsou-li prví koledníci v čísle sedmém, mohou jíti druzí koledníci toliko do čísla pátého, a ne do čísla šestého, pokud první jsou ještě v čísle sedmém, byť byli již druzí v čísle pátém dávno hotovi. Musí čekati venku, až prví z čísla sedmého vyjdou a zajdou do čísla osmého. Proto málokdy se stává, že by tutéž ves-iiici dvojí koledníci hned za sebou obkoledovali. Pravidelně odejdou druzí koledníci do „bedlejší" vesnice, aby se vyhnuli příkoří. Vytrvají-li druzí koledníci za prvými, nastane po koledě mezi oběma stranama zápas, čurkové obou stran zavedou své „na kolo" a zápas se začne. Jeť mnohdykráte velice tuhý a pozorování hodný. Zápasí vždy hejtman prvních koledníků s hejtmanem druhých koledníků, rychtář s rychtářem, toncmástr s toncmástrem atd. Hejtmani si dávali jen otázky, na př.: co znamená „koleda" a j. a j. Zodpovídal-li druhý prvému, dával zase druhý otázku prvému. Který nezodpověděl, byl poražen.

Ostatní koledníci zápasili každý proti svému, tedy rychtář proti rychtáři, toncmástr proti toncmástrovi, Ovesnej proti Ovesnému atd., chtěje jeden druhého pokořiti. Tak prvý rychtář hleděl druhého rychtáře ferulí v poskakování proti sobě uhoditi, což tento obratně odrazil a rázem na prvého dotíral. Toncmástři si uvážou klobouky a tancují kolem sebe. Při tom hledí jeden druhého věnečkem do ruky píchnouti a klobouk s hlavy shoditi. Kterému klobouk byl na^ zemi shozen, jest poražen. Podobně zápasí mezi sebou Čurkovó a Moučkové.

32*