mnohou podrobnost rázu rozhodně slovanského, totožnou téměř s podrobnostmi národní ornamentiky jiných zemí slovanských

Na nábytku lepšího druhu osmnáctého století zračí se barok zřejmě vcelku i v podrobnostech, a tento barokový ráz zasahuje při výrobě nábytku až do pozdějších let století následujícího, dokud ještě staré cechovní zřízení udržovalo řemeslo truhlářské ve starých tradicích, namnoze i v jednotvárné strnulosti.

Kromě pestrého nábytku selského málo z těch nepříliš dávných let dochovalo se nábytku z tvrdého dříví massivního, který by jevil známky oné samostatnosti výroby a vkusu jako nábytek malovaný; vyskytne-li se přece, jest pravou vzácností.

Po venkově českém, zvláště po vesnicích, byly židle nábytkem méně obvyklým, tedy vzácnějším, bývaloí ve statcích o pohodlí postaráno lavicemi podél zdí se táhnoucími; tu a tam pouze, zvláště u stolu rychtářského vyskytla se dubová, širokonohá židle. — V městech usedlí truhláři nedbávali při výrobě takovýchto židlí na jich ozdobu, vyráběliť nábytek dle naučené šablony, a vesnickému řemeslníku nehodilo se tvrdé dříví k malbě.

Chtěl-li tedy vesnický truhlář přece nějak ozdobiti massivní tvrdý nábytek, nezbývalo mu k tomu nežli ozdobný tvar celku a — ř e z b a. Umělá, polovypouklá řezba, byla však dílem řezbářským, umění ještě před padesáti lety velmi zřídka po venkově provozovaného, a řezbář, vyučený dle vzorů barokových, sotva asi byl by se uchýlil k motivům ornamentiky lidové, národní, ku kytičkám, ptáčkům a srdéčkům.

Ornamentování dle vkusu svých zákazníků odvážil se truhlář raději sám a spíše vryl nežli vyřezal do povrchu tvrdého nábytku totéž, co by byl na měkký nábytek pestře vymaloval.

Takovéhoto způsobu řezbou, vlastně rytbou ozdobené důkladné tři židle dubové spatřil jsem o minulých prázdninách v Nemošicích (osadě u Pardubic) ve statku p. Mandysa. Na opěradlech (lenochách) těchto židlí provedena řezba úplně dle vzoru malby druhdy oblíbené.

Jednoduchá čára závit ková, růžice, ptáčkové, krajky, třapec, ozdobné pásky, srdéčko, byli truhláři nábytek krášlícímu elementy ornamentu, při němž pestrost barev nahradil křížovým rýhováním některých ploch, dvojitou konturou a pokud hoblík a dláto stačily i vyžlabením.

Obrys opěradla těchto židlí (viz výkres) upomíná poněkud na tvar židlí renaissančních, které bývaly bohatou polovypouklou řezbou ozdobeny, s tím však rozdílem, že jest opěradlo značně větší a nad středním svým otvorem, velmi vkusně vyříznutým, ozdobeno mušlo-vitou „korunkou", pěkně vyžlabeným ornamentem rázu barokového. Symetricky po obou širokých bocích opěradla umístěné okraj-