Předchozí 0310 Následující
str. 574

Někde prý trámoví obložili „lepenkou" tak hojně a zároveň tak pečlivě, že mohlo vzdorovati i ohni! Stalo prý se, že shořel celý statek, a na takovém srubu shořela jen střecha, k roubení nedala lepenka ohni proniknouti, a tak obstál srub a poskytoval pak pohořelému ho-pudáři v nouzi přístřeší.

Všecko toto jsou spolehlivé doklady, jak býval vždycky chodským hospodářům srub vůbec stavením milým a důležitým.

Ale když se tak vynasnažovali na Chodsku o pevnost a neroz-bornost srubů dřevěných, jest s podivením, že na důkladnější ještě zděné — a to s takovými zdmi — dávali jen stropy a ne ohnivzdorné klenutí. Snad jest to také na svědectví, že jest srub na dvoře chodském věc velmi stará a zvláště i mladší vzor o zdech na metr i silnějších že jest původem jistě starší, než zobecnělo na vsi klenutí.

Při chalupách srubu nemají; výjimkou bývá při některé aspoň sklep.

Tolik pozornosti srubu a již postoupíme k druhým dveřím v domě a jimi do kuchyně.

Také tento vchod býval ve starých staveních zhusta okrouhlý, dvéře však byly vždy jednodušší, nebyloť v kuchyni co pečlivě zavírati.

Kuchyně bývala do nedávná ve staveních chodských vůbec tak zvaná „černá". Půdorys ukazuje, že nenecháno na ni mnoho prostoru, a nebylo také nač. Asi 4—6 plošných metrů stačilo, aby vyhověla černá kuchyně svému účelu. Kuchyně tato byla především nosičem komínu: jeho zdivo dosahovalo se dvou stran v úhlu až na zem (obyčejně bývá komín jako na našem půdorysu v rohu v právo ode dveří, druhé dvě zdi spočívaly na nevelkém klenutí. V druhé řadě měla stará kuchyně poskytnouti místa ohništi, „hustům" do kamen a obyčejně také do peci.

Ohniště nebylo než zděná krychle asi o straně 1 m. dlouhé, někdy o něco širší a delší než vyšší. Plocha svrchní b>la cihlami dobře vyrovnána, aby se brnče s vařením pohodlně k ohni stavěly. Stavěno bylo naproti dveřím v pravém rohu kuchyně a těsně u zdí.

Na ohništi vařívala a pekávala hospodyně obyčejně, co se v kamnech a na krbu vařiti nemohlo, anebo co by se tara bylo ne-snadněji vařilo. Stával tudíž na ohništi kotel, v němž se prádlo a plátno vyvarovalo, stával tu na krátkých nožkách litý „plech", na němž se nejlépe „lívance" („kynuté" i „dřevěné"1, t. j. bez kvasnic) pekly; rády tu vařívaly hospodyně v pánvích máslo a na másle „šišky" (kobliby) a „listy". Za vysokého vedra letního vařilo se tu i jídlo vůbec, aby se nemusel dělati oheň v kamnech ani na krbu.

Pohodlná novomódní plotna ovšem všecku tuto důležitost ohništi vzala, takže jen málokde si je nechali na vyvarování prádla a plátna.


Předchozí   Následující