tříti, přestalo se topiti, a pak měla pazderková na starosti v o-metat a přinášet třevačkám do kolny suchý len. Zahalovala jej při tom do plachty (t. j. poslamky), aby nevystydl. Kde se platí od Suty nebo od libry, hledí každá třevačka dostati první hrsť, aby nejvíce natřela. Po vytření prvního patra, t. j. všeho lnu, jenž byl nastaven den před tím, opět se nastavuje.

Za doby roboty, kdy sedlákovi nedostávalo se času k vykonání prací svého hospodářství a musel v noci doháněti, také se třelo v noci. Třevačky přicházely již na noc. Chvíli lehly a po půlnoci se počalo tříti. Chtěla-li selka více;utříti, popohnala hodiny, a třelo se již před půlnocí. Kozumí se, že nescházelo tu také potom mužských, ani jejich zpěvu, zábavy, jak o tom vzpomínkou milou vzrušená tvář starých vypravovaček věští. Byloť klapání trdlic velmi lákavé pro veselé hochy venkovské, kteří podnes rádi scházejí se ke schůzkám večerním: v létě na návsi nebo na sadě, v zimě někde u souseda. Za chvilku přinesla selka do pazderny „mladý snídaní". Obyčejně byla to polévka a chléb. Některé třevačky prý raději místo jídla si zdřímly. Bylyť nespaním sesláblé, nebo tenkráte za pilná u sedláka v noci pramálo spaly. Když ráno dotřely patro, šly do statku na „starý snídaní". Jaké zase bylo toto snídaní, možno posouditi z toho, že s jemnou ironií hospodyni vyčítávaly: „Když něco ženský dělají (pletí, trhání a tření lnu, okopávání máku), hospodyně běhá po stromech s bidlem (jídla ovocná), ale když „muský" (žně, sekání luk), tu s košíčkem do Humpolce!"

Tření trvalo u sedláka 7—10 dní. Třelo-li se poslední patro, tajívala obyčejně pazderková poslední kus lnu. Jdouc předposledně se laem, říkala, že nese „ženicha". Tu již stupňovala se veselá nálada, třevačky počínaly notovat písně. V tom pazderková přináší „nevěstu", poslední to kus lnu, přistrojený za ženskou. Vcházejíc do kolny, zpívala:

Potom plakala za nevěstu. Když tuto vytřely, dostaly od hospodyně dobrou kořaličku a buchty, někde i kávu již. Dle hostiny této říkaly třevačky, jak dobrou kde měly nevěstu. Vůbec vždy hledí paň-máma třevačkám upéci bělejší chléb a lépe strojiti, aby ji neroznesly. Snídaní a večeře nedostanou, k svačině ráno (starý snídaní) i odpoledne kořalku bílou a chléb, v poledne polévku mlíčnou s krupicí, s nudlema, šusterku, knedlíky nebo kaši (obyčejně tři jídla). Kromě toho se třevačkám platí denní mzda, vyjímaje ty, ježjsou na oplátku („na vodtírku"). Jinak bylo před časy. Tu třely třevačky bez platu, buď „na voplátku" nebo „na vobdělanou". Hospodář poslal prvým