str. 580
přidává jména původu nejistého. Spis je bohatá snůška drobounkých, detailů, kterých tuto vyčítati nemůžeme, jejichž podrobné studium však poučí každého vzdělaného čtenáře. Gradl si vede ve svých vývodech věcaě, pokud se týká stanoviska národnostního. Vyšetřuje nestranně, jak hejno nynějších názvů, zdánlivě německého původu, pochází ze slovanštiny, od lidu slovanského. Úsudek o dohadech jazykozpytných podají asi odborníci. Zatím na knihu, jež se dotýká přečasto dějin lidu českého, upozorňujeme. Zbt.
W. Matlakowski. Budownictwo ludowe na Podhalu, Kraków, nákladem akademie, 1892. Kniha, psaná patrně na základě dlouhých studií, seznamuje čtoucího podrobně s lidovým stavitelstvím polským na Podhalu. Spisovatel postupuje methodou moderních historiků agrárních. Na 23 tabulkách načrtal půdorysy budov, statků atd. Popisuje pak zařízení stavby, okrasy rozmanité, při čemž výklad slovný doprovází 25 zdařilými obrázky. Vzadu sestaven seznam názvů lidových, týkajících se stavby, zevnějšku i vnitřku a výzdoby chaty polské. V knize uloženo je plno látky přirovnávací (jak v názvosloví, tak ornamentice) pro studie o českých stavbách lidových. Zbt.
Archiwum do dziejów literatury i oświaty w Polsce, vyd. Akad. Umiej, w Krakowie, VII., w Krakowie, 1892. Artur Benis otiskuje zajímavou stať: Materyały do historyi drukarstwa i księgarstwa w Polsce. Uveřejňuje inventáře krakovských knihtiskáren i knihoven soukromých v XVI. věku. Poznáváme tu, jaká četba se líbila tenkráte. Jako v Čechách za dob tehdejších se dozvídáme v inventářích domácností i knihtiskárny Melantrichovy o prostonárodní četbě, o knihách: FranUivaPráva, Elenšpigle, OMarkoltovi (srv. stať Ant. Truhláře v ČČMus. 1890, str. 53. O prostonárodní četbě, a moje Staročeské výroční obyčeje, 1889, str. 229), tak podle inventářů polských také v Polsku se zálibou vrstevníci tehdejší čítali „Frantowe Prawa" (str. 32), „Sovyrzal polonicalis" (str. 21, 32), t. j. Enšpigl, „Marcholti polonici exemplaria 41" (str. 213), „Marcholti 5" (str. 214), „Marcholti 19" (str. 217) atd. J. Kallenbach podává „Pamiętnik Jana Golliusza, miesz-czenina polskiego, 1650—1653", v němž je zachováno poutavé líčení života studentského v Lipsku. Z rukopisu, chovaného v British Museum, kde tento „Pamiętnik" je zapsán, otiskuje Kallenbach pěkné drobty kulturně-historické o dnech nešťastných, o vlastnostech národů evropských, o způsobech opilců a pod. Mimo to sebral St. Windakiewicz „Materyały do historyi Polaków w Padwie", „Informacye o aktach universitetu bolońskiego" a Zb. Kniazio-łucki „Materyały do biografii Mikołaja Reja z Nagłowić". Zbt.
S. Rut ar. Poknežena grofija Goriška in Gradiščanska, Prirodo-znanski, statistični in kulturní opis (I. díl sbírky „Slovenska zemlja", Ljubl-jana, 1892, vyd. „Matica Slovenska"). V úhledné knížce zajímá nás poslední stať o vzdělanosti. Tam podává spisovatel příspěvky k lidovědě slovinské, materiál ku přirovnávání s lidovým podáním českým, čteme tu o sudičkách, o vílách, o můře a vlkodlaku. Pozoruhodný je slovinský variant látky, příbuzné s naší pověstí o svatební košili. Také variant pověsti o spícím králi Matjažovi, již známý z jiných sbírek, je v knize opakován, připomínaje naši zkazku o Blanických rytířích. Jako se ptává u nás přestrojená „Lucka" hospodyně: „Shloucely-li vaše děvky koudela," podobně chodívá u Slovinců „štorklja", škádlíc přástevnice. Rutar otiskuje na konec také obyčeje kolední a koledu. Kniha poučuje o kulturních poměrech slovinských v Gorišce a Gradišce i podává českým pracovníkům v oboru lidovědy materiál přirovnávací. Zbt.
|
|
