babiček a prababiček rovněž krásně, ba nádherně se vyjímají i na moderních pracích, čehož nelze našim dámám dosti a stále doporučovati.

Nyní se podíváme na c h o d b n. Ta je rovněž přeplněna. Věci leží buď na podlaze, buď na oknech, nebo vis! pod vkusnými draperiemi po stěnách. Vo všem pořádek a soulad. Předně nás upoutá krásuá hvězda z ručnic a obušků valašských iia stěně utvořená, uprostřed nichž se vyjímá starožitná mošna (kabela) portášská. *) Ručnice poskytl c. k. okr. soud, kterýž řečené zbraně nepovolaným střelcům (pytlákům) byl za drahný čas posbíral. Mezi ručnicemi vyniká zvláště tak řečený p 1 u h á k, H3 cm dlouhý, ostatní mají délky 107—87 cm. Některé z nich jsou ještě na křemen, a jedna „valaška", svou tíží nápadná, byla upravena rovněž na střelbu ! Chytrák Valach! Pod ručnicemi jsou dvě truhly a na nich dětské hračky ze dřeva mistrně vyrobené : pluhy, vozíky, tragače, tácky a tak řočenó „čertovy nzly", špalíčky to dřevené do sebe vložené, jež možno rozebrati a složiti. Vedle je kolo vrat z r. 1736 a „valašská muziga": b a s (z r. 1720), cymbál (z r. 1723) a husle a klarinet. Poutají naši pozornost a napínají zvědavost naši dvě veliké baňaté nádoby hliněné, v kterých soukeníci naši barvívali vlnu. (Srovu. omyl dra. Kováře, Č. L., č. 2., str. 221.)

Po té vidíme stolici na prádlo se dvěma písty, malovanou truhlu, model plti (voru), s kterou Valach dvakrát nebo i třikrát za příznivá doby jarní nebo letní, pouštěl se po Bočvě a Moravě až do Hodonína nebo do Rakous. Výjezd se konal od Vsetína a bývalo někdy až 100 pltí. Nyní menší zásoba dřeva, pak železnice plťaření velmi obmezily.

Kroj předměšťana k o j e t s k é hvo (z Kojetína) zavál do výstavy naší vítr až v poslední dni, aby se pochlubil. Žádaného pohostinství se mu dostalo. Kroj je napodoben, jak byl před 150 lety: černý dlouhý (soukenný) kabát o bílém lemování, knoflíky s bilým uprostřed vyšitím, nohavice rovněž černé soukenné, vesta dlouhá (černá soukenná), vespod trocha vykrojená, bíle lemovaná. Kapsy u kabátu jsou v boku, nikoli v šosích; boty vysoké, červené, a klobouk černý, chlupatý, na způsob cylindru.

Prostonárodní lékařství je tu zastoupeno sbírkou léčivých a čarodějných bylin, jimiž valašské gazděny, ponejvíce však valašští „bohoni" a „bohyně" nemocné své léčili, nebo jim i v jiných potřebách vezdejšího života byli nápomocni.

Dále nás zajímá národopisná mapa odb. učitele H. Pittauera, která na stěně mezi draperiomi šátkovými nás k sobě vábí. Jest upravena na základě Bartošovy Mor. dialektologio, ale zahrnuje v sobě jenom jihovýchodní část markrabství. Udává kraje s nářečím valašským, slovenským (pomoravským, zlinským, dolským, uherským a j.), lašským, hanáckým a německým. Bylo jí si velmi všímáno, zvláště od ct. hostí pražských. Pod ní visí valašská hlasná trúba (z Halenková) z kůry třešňové a lýkem třešňovým ovinutá, 250 m. dlouhá, kterouž báča nebo valach se salaše dával domácím znamení, aby mu buď donesli potravy, neb aby si přišli pro brynzu nebo pro jiné věci na salaš. Na hodinu cesty, i dále, bylo ho slyšeti! Pro kratochvíli mají valaši na salaších malé a tenká píšfaly (fujary), jichž tuto několik na stěně také visí. Pozorujeme pak dále ve dvou skříních malovaná vejce (kraslice) s různým, fantasti-