Valach nikdy nevycházel. Bylaf mu druhdy i obranou. Sešli-li se v dřívějších dobách sousedé u rychtáře neb-li fojta, vykonávali svými obuchy i hlasovací právo. Při hlasování totiž, nebo měli-li souhlas svůj s něčím projeviti, přicházeli jeden po druhém ke stolu fojtovu, kdež byla obecní pečeť postavena a této pečeti dotýkali se svými obušky a tak své právo a svou povinnost vykonávali. Ještě posud spatřiti lze starší Valachy se svými obuchy, při nichž sekyrky jsou buď tupé nebo ostré.

Dále nás ještě poutají visecí hodiny z Hošfálkové, zhotovené prostým Valachem i se hrou zvonečkovou, kteráž obsahovala nápěvy valašské ; 1 i š t v a s túfarovými malovanými taléři a hrnky, na jejíchž kolících visí rozmanité sukně a kazajky; postel starožitná s rukávcemi, kordulami a šátky englickými; hubáňové (hubkové) čepice; dvě formy na máslo z Hovězí s pěknými rostlinnými ornamenty; vzorky valašských kana-fasek, rozličně pruhovaných (červeně, bíle, modře); vyřezávané hračky jednoho 131etého žáka z Karlovic (ptáci, hlava Komenského, skříně, listy na dřevě a j.) ; vzory třicítinožařů zJasenky(u Vsetína), a to nožů dvougrošáků, čtyráků, pěťáků, solingrů (aby konkurrovati mohli, musejí Valaši svůj výrobek označiti jménem Solingen. Vzpomínáme: Svět chce býti šálen, nuže, ať je šálen!), pak prostých křiváků (kudel); konečně kreslená chalupa Josefa Országa na Hrozenkově a dřevěný kostel na Karlovicích, obé od stavitele Mich. Urbánka. Nápis nad hlavními dveřmi kostelními zní: „Léta Páně 1754 dne 21. srpna rozveselil jsem se v těch věcech, které jsou povčďomy mně; do domu Páně půjdeme. Žalm 121."

V třetí místnosti, rovněž přeplněné, upoutá hned u vchodu naši pozornost kollekce rožnovská a v ní zvláště nádherná šuba ženská (rodu Kramolišova), o níž, když jsem mistra Vešína na ni upozornil, s nelíčeným podivem mistr se vyslovil, že je to opravdu skvostný, nádherný úbor. Šuba je totiž ze sukua červeného kožešinou podšitá a liščinou lemována. Na bocích obou visí zlaté třapce. Dále vystavili Rožnované typy dvou valašských osad (Dolní Bečvy a Zubří), pak několik fotogr. obrazů (Koliba na Černé Hoře pod Radhoštěm, Rubisko na Radhošti, Košár na Radhošti, Salaš na Krabičankách s útulnou Pohorské jednoty frenštátské, Stará radnice v Rožnově, fojtství v Tylovicích a j.), pět plachet vyšívaných, pak beranice, kordulky, kabátky, šátky bílé na hlavu („vyvazovačky"_) s vyšívanými cípy (srdíčka, kolečka, haluzky), vzorky nynějších prací ručních na Rožnovsku, fěrtochy, sukně vrapo-vané černé, papuče, kolovraty, obušky, malovaná vajíčka a model staré pily valašské.

Z literárních památek najdeme tu psané vánoční písně (koledy), privilegia cechů rožnovských, Kuldovy pohádky a psané svatební promluvy, při nichž je zvláštností, že družba při každém na stůl doneseném jídle krátkou proslovuje řeč. Jídla jmenovaná jsou: Kaše (pohanská), máčka s křenem, nudle s kurů, krupice, černá polévka, hrách s klobásů nebo zelí, kaše pečená nebo s máslem, dršťky a pečené maso.

Rožnovské obce Veliká Bystřice a Vidče vystavily svůj průmysl: vidle, tragače, lopaty, mírky a tácky. Meziříčské museum zaslalo na výstavu sbírku papírových peněz (rak. zlatky, desetníky, bankocetle, americké dolary a j.), sbírku různých medailí, mincí římských (Augustus, Nero, Domitian, Ha-drian,' Valerian, Diokletian, Konstantin) a česko-rakouských (Václava II, Ferdinanda I., Rudolfa II., Matiáše, Ferdinanda II. atd. až do Františka Josefa L). Dále vyložilo museum pěkné monografie o valašském plfařství (plť ~ vor), dějiny pivovarnictví ve Valašském Meziříčí, výpisky gruntovních register obce Krhové, stav rybolovu v Rožnovské Bečvě r. 1850, popis kroje nynějšího v Osičku a Příkazích, a popis kroje před 50 lety ve Všechovicích u Kelče. Velmi poučné to vesměs věci po stránce kulturně-historické. Konečně jsou tu z Meziříčí některé vzácné starožitnosti (mlaty, nástroje z doby mamutí, hroty středověkých šípů, bronzový kelt aj.) a modelsušírny valašské, s něhož