tanečních, z prken divadla atd. Tomu obecenstvu se pak ovšem valně nelíbily skřípavé zvuky nástrojů muzikantů velických, jednotvárná sedlská, a dosti monotónním hlasem zpívané písně. Nicméně i pro pořadatele koncertu přinesl tento pokus leckteré ponaučení. My jsme znamenali jednu chybu, která ovšem teprve produkcí samou vzešla na jevo. Yelická kapela a zpěváci nebyli a nemohou býti nikdy doma mezi palmami na pódiu rozsáhlé dvorany, plné zlatých ozdob, světel, plné upjatě je pozorujícího obecenstva. V takovém ovzduší nikdy nepodají to, co se na nich chce, tak, jak to v pravdě umějí. Kdo chce vidět slovenský tanec a poslechnout slovenské hudce, neuvidí je ani v Brně ani v Praze, ale musí jít tam na Slovensko, do vsi na svatbu, na muziku.

Tam mezi začouzenými stěnami a pod nízkým stropem šenkovny to jinak víří a zvoní na cymbále a v zpěvu, tam se jinak vyskočí, zadupe a výskne — v Brně stáří Slováci zaraženi, stísněni a i produkce tím trpěla. Snad by se bylo více dostalo živosti do celku, kdyby bylo, přijelo více tanečníků i zpěváků, tři páry bylo málo. Badeli se produkce ještě v Praze opakovat, pak rozhodně jich musí býti více a okolí, v kterém budou mít zpívat a tančit musí se co možná přizpůsobit jejich domácímu.

Tím však, co jsme řekli, nechceme nijak stírat svrchovanou zajímavosti i tohoto oddílu koncertního. Myslím, že znalci odnesli si vzácný požitek. Pětičlenná kapela, skládající se z jednoho výborného hudce (Pavel Trn), dvou kontrášů (Jan Norek, Martin Miškéřik), z jednoho klarinetisty (Jiří Zeman) a basisty (Martin Tomešek) z. Velké, byla dosti dobře sehraná, což je zásluhou výbornéno hudebníka a rodáka velického p. M. Zemana. Slyšeli jsme, co práce to dalo, než se kapela na výpravu do Brna sehnala. Neradi jsme postrádali cymbál, ale nebylo prý možno slušného cymbálistu dostati. Na moravském Slovensku již mizí. Snad se podaří do příštího roku to nahraditi. Některá čísla tratí velmi mnoho bez cymbálu. — Slováci zpívali několik písní při průvodu na zdavky a jiné, tancujíce k nim však jediné dva příbuzné tance „sedlskou a starosvětskou". I zde bude pro příště záhodno zpestřiti trochu program. Skvostné byly písn« „Ty velické zvony pěkně vyzváňajú". „Šohajku duša má" atd.

Po ukončení koncertu rozproudila se volná zábava. Připomínáme to zde proto, že teprve při ni se Slováci u jednoho stolu sedící více rozjařili a s větší chutí zazpívali i zatančili na prosté podlaze než na pódiu.