kolem modré. Talíře a mísu též z Lubné s obrazem chalupy co do barvy již jsme popsali.

Džbány jsou druhu rozličného, jsou bílé s modrými stínovanými ptáčky, květy a chalupami. Takových několik chová městské museum v Litomyšli. Starobylý a ohromný zelený džbán ze Stříteže, ozdobený vypouklými hrozny a postavou snad Baccha, darován byl Zemskému museu; džbán bílý ze 17. století z okolí Poličky prý pocházející má namalovány tří postavy, dvou mužů a dívky v obleku rokokovém s nápisem: „Já se tě o tvou zavdanou neprosím, já mám tvé zavdané dost." Džbán, též z vesnice blíže Litomyšle (nyní majetek MTJDra. Čermáka ve Vys. Mýtě), zelený, hnědě kolem hrdla geometrickým ornamentem zdobený, zajímavý je kromě letopočtu 1709 i čtveráckými svými nápisy a komickými postavami. Jest to shrbený muž v kroji rokokovém, jenž smetí koštětem vymítá a žena v čepci, která zdvihá hrozivě rukou plácačku podivnou, na níž jest hlava vypodobněna. Co by to vše znamenalo, vysvětlují nám tři průpovědi rázu žertovného. Na jedné straně psáno písmem švabachovým: „Já mou ženu při všem nechám, když jenom pokoj od ní mám, ona můj dům řídí jak sama chce, žere a dělat nechce; a já sem u ní jako blázen a vymítám smetí z domu ven." Pod tím: „Která žena nepřeje pití muži svému, ta zasluhuje bití." Na druhé straně: „Kdo nepřeje tělu svému, aniž přeje co jinému, mnohý jest tak velmi skoupý, za krejcar piva nekoupí, ani do hospody nejde, někam v kout vejde, zabije babu nebo koláč pojí jako notnej voráč."

Rýmy jsou v posledních obou nápisech patrně přesmyknuty, snad hrnčíř z jiného opisoval a slova dle svého zařaďoval. Babou míněna tu asi bábovka. Vyzdobený džbán tento je vzácný doklad lidového vkusu. Novější džbány jsou hnědé s bílým větvičkovým a květinovým ornamentem, vnitř bíle polévané.

Než dále povíme o figurách, žertovných i vážných nápisech, které činí skleněné nádoby ještě důležitějšími pro poznání ducha lidového, vylíčíme jejich tvar. Vesničané na Litomyšlsku měli láhve, sklenice s uchy (holby), sklenice prosté, obyčejně úzké nebo ke dnu súžené, a baňky; to vše bylo buď leptáno nebo pestře malováno. Lahví užívá lid podnes a jsou vůbec mladší, baňky stávají se pone-náhlu kuriositou. Jsou buď čtyřhranné, neb osmihranné, leč velikost polí mezi hranami není stejná; je-li baňka čtyřhranná, jsou dvě pole širší, dvě užší, baňky osmihrannó mají dvě široká, dvě užší a čtyři velmi úzká pole. Nahoře mají baňky uzounké hrdlo, obyčejně okované cínem, do něhož se zase zašroubuje cínové víčko stejné velikosti; některá baňka má jen hrdélko skleněné. Co do velikosti jest na př. baňka z Vísky (Horní Újezd) vysoká 26 cm., dvě pole jsou široka po 10 cm., 2 po 8 cm. Na jednom poli širokém zříme leptaného jelínka ve skoku mezi. karafiáty a rozsetými točinkami, na druhém dvě srdce plápolající spojená ozdobnou větvičkou v obloucích. Pod