pestrý. Z velikého počtu podobných skříní, jež jsme poznali (i Naprst-kovo museum má jednu harmonicky působící), měly všecky letopočty 1838—46. Skříně jsou šestihranné, dole uprostřed zásuvkou opatřeny, obyčejně značně veliké z borového dříví (proti molům) zhotoveny. Kolébek vlastně na Litomyšlsku není, zde panuje konouška, hrubá to plachta na bidlech nebo na trámech stropu nad postelí zavěšená, která i do polí při práci se přináší. Kdekoli nalezneš kolébku, jest to přistěhovalec z jiné krajiny. (Srv. na Valašsku, C L. II. 225).

Čís. 1. Malované nádobí a baňky z Litomyšlska. Fotografie Č. P o 1 n i c k érh O.

Poohlédněme se nyní po římse, jaké tam stará panímáma na Litomyšlsku měla nádobí. Ovšem možno tu promlouvati jen o nádobí ozdobném, jež se jako památka uchovávalo a jen za zvláštních příležitostí, krtin, posvícení („poscení"), svatby na stůl se neslo. O všedních svratácích, punclových hrncích, krajácích, miskách, o nezdobné dojačce, hrotku atd. netřeba mluviti. Také se zmiňujeme pouze o nádobí lidového a krajinského rázu. (Viz obr. č. 1.)